S Beníčkem ráno na injekci, pak procházka v parku, koupit něco na zub… mnozí pejsánkové si žijí vskutku královsky. Jejich stíny – zvířata ve velkochovech – naopak můžeme přirovnat ke galejníkům. Otročí lidé zvířatům, nebo ona jim? Kdo je miláček a kdo je otrok?
Jako obvykle sedí paní Květa ve svém oblíbeném ušáku s Lízinkou na klíně. Dnes je však Květa zamyšlená a smutná. Dopoledne byla s Lízinkou u lékaře a už ví, že žádná operace Lízinčino nemocné srdíčko neuzdraví. Přesto může být veterinární medicíně vděčná, nebýt jí, Lízinka by zde už dávno nebyla. Lékaři Lízince odoperovali kýlu, spravili zlomenou packu, vyléčili několik kožních onemocnění a pomocí léků na nemocné srdíčko prodloužili její život o několik let.
České domácnosti zpestřují kočičky, činčily, fretky, morčata, křečci a další zvířátka. Nejoblíbenější jsou přitom od nepaměti psi. Češi jsou velkými milovníky psů i v evropském měřítku. Nějakého hafana či alespoň pejsánka vlastní celých 41 % domácností (ve Francii je to 38 %, ve Švýcarsku pouze 10 %). Jenom v Praze žije ke 150 tisícům psů, celkem v Čechách 1,7 milionu. Počet koček je odhadován na něco přes milion. Jedním z odvětví, které z této obliby roste, je veterinární medicína. Důchodkyně Květa například za péči o Lízinku zaplatila celkově přes dvacet tisíc korun. Od revoluce v osmdesátém devátém prošlo celé odvětví bouřlivým rozvojem. Vznikly nové kliniky, ordinace nakoupily moderní vybavení, mnoho zvěrolékařů absolvovalo stáže v zahraničí a specializovalo se v různých oborech (kardiolog, neurolog, ortoped, zubař…). Veterináři často vyprávějí dojemné historky o lidech, kteří obětují desítky tisíc korun za operaci svého psa. Někdy jde o jejich životní úspory. Dá se tedy říci, že dnešní člověk je milovníkem zvířat? Tak jednoduché to bohužel není. Podívejme se třeba na motivaci chovatelů.
Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá, říká se a kus pravdy na tom určitě je. Pro řadu osamělých lidí je důležitá fyzická blízkost teplokrevného tvora – možnost pohladit si svou kočku, psa či třeba králíka. Poněkud jinou skupinou jsou chovatelé zvířat exotických a člověku méně blízkých: například plazů, pavouků, ryb či tropického hmyzu. S pavoukem, marná sláva, přátelský vztah nenavážete. Zde do hry vstupuje fascinace přírodou, touha být něčím zvláštní, estetika (akvaristé), překonání překážek (například rozmnožit vzácného leguána).
Přítel člověka
Jakkoli lidé chovají hluboké city i třeba ke kočkám či koním, jediné zvíře, které se s člověkem dokáže přátelit a obdivovat ho, je pes. Všechny ostatní druhy, které člověk domestikoval, ať už pro potravu, jízdu, jako dekorativní zvířata nebo kvůli mazlení, se styku s lidmi prostě přizpůsobily. Pracují pro člověka kvůli potravě anebo proto, aby se vyhnuly trestu. Pes se však dokáže „přetrhnout“, jen aby udělal svému lidskému pánovi radost.
Osamělým lidem nahrazuje pes kamaráda, životního druha či dítě. Mimochodem: všimli jste si, jak nápadně se některá „polštářová“ plemena podobají malým dětem? Hravé chování, velikost miminka, zkrácený čenich, oči posunuté dopředu… kdo by se o takového psíka nepostaral. Vedle vlastního vztahu však péče o psa umožňuje i kontakt s dalšími lidmi – setkávání se sousedy, známosti mezi pejskaři a podobně.
Jitka s Filipem si nedlouho po svatbě pořídili roztomilého jezevčíka Puldu. Rodiče to nesli nelibě: domnívali se totiž, že pejsek mladým nahradí dítě a oni se vnoučat nedočkají. Uklidnili se, až když se po třech letech narodil Tomášek. Jitka se pak svěřila, že pro ně Pulda znamenal jakousi zkoušku. „I když jsme věděli, že se máme rádi a chceme spolu žít, nebyli jsme si jistí, zda zvládneme společnou povinnost o někoho pečovat. Pulda nám dodal odvahu.“ Pes tedy nemusí být pouze náhražkou chybějících či nefunkčních vztahů s lidmi. Podobně jako se rozhodli Jitka s Filipem jedná více mladých párů a někteří rodiče zase kupují pejska svým potomkům, aby je naučili zodpovědnosti. Časem zvíře často pověsí na krk hodným babičkám, dědečkům či tetičkám.
Zmiňme ještě psa jako parťáka v práci policistů, celníků, myslivců, psy hledající nezvěstné osoby, ukryté drogy, či zachraňující tonoucí. Dále existují psi vodící a všelijak jinak pomáhající. Speciálně vycvičení psi například dokážou rozpoznat blížící se epileptický záchvat majitele, případně zakročit při již probíhajícím záchvatu. Nejmasovějším povoláním psa je ovšem skutečně společník.
Pravdou ovšem je, že stejně tak, jako psi mnoha lidem pomáhají, způsobují řadu problémů v občanském soužití. Sousedy obtěžují štěkotem či vytím a městské parky znečišťují exkrementy. Řada lidí se psů bojí. A popravdě: jakkoli mám psy ráda, kolorit české vesnice, kde nemůžete projít ulicí aniž byste byli provázeni zuřivým štěkotem, opravdu nemusím. Vinit psy by však bylo liché. Ti nemohou ani za svou výchovu, ani za svou přirozenost. Vše záleží na ohleduplnosti majitelů, na zákonech, nařízeních a vyhláškách, jakož i na jejich dodržování. Například zákaz volného pobíhání psů je k ničemu, když jej pejskaři nedodržují a strážníci jeho porušování tolerují.