Nicméně je pár věcí, které na tomto kočárku chci „vylepšit“, ještě než jej budeme muset poprvé použít. Chtěla bych jej vyčistit, přišít nějaké drobnosti (většinou jsou to uvolněné zipy) a přidělat jezdec k jednomu zipu. Takže jsem se dnes v nepřítomnosti mého muže vydala do garáže, kde kočárek parkujeme, abych jej odstrojila a odnesla pratelné díly domů k vyčištění a opravě.
Začala jsem pláštěnkou, kterou jsme použili k převozu, protože zrovna chumelilo. S ní nenastal jediný problém. Dále jsem sundala tašku, kam jsem chtěla složit pláštěnku. Pak následovalo sundávání zateplovacích prvků. Vše šlo tak nějak z hladka a já měla radost – do té doby než jsem zjistila, že mi nejdou jisté prvky sundat 🙁 No a jelikož jsem celkem technicky zdatná, tak jsem s citem ženy zkoušela všechny možné varianty až díl po dílu byl dole. Problém nastal ve chvíli, kdy jsem se chystala ozkoušet přehození rukojeti a místo toho se mi kočárek začal krásně skládat 🙂 Ale co, nikdo učený z nebe nespadl – i přehození rukojeti jsem nakonec zvládla. Nakonec už na mě koukaly z kočárku jen dva díly… stříška a díl, který má miminko pod zády ve sporťáku.
I stříšku jsem nakonec přeprala – odmontovala jsem šroubky a stříšku jsem stáhla z madla. Co ale s tím posledním dílem? Když už jsem došla tak daleko – rozhodně to přeci nevzdám. A tak tělocvik s poněkud vyvinutým bříškem pokračoval. A jaké bylo mé překvapení, když jsem zádovou část přesunula z ležící polohy do sedící 🙂 Tak a teď jak s tím zpět? Zkoušela jsem vše, co mi přišlo pod ruku – ale abych Vás nenapínala, nakonec se mi nepodařilo vyhrát. Kočárek je teď v garáži s posledním dílem v poloze pro sezení.
Vy, zkušenější, se mi už asi pěknou dobu smějete… No, nedá se nic dělat, holt se nemám koho zeptat a jediné, v čem vidím jiskřičku naděje, je záruční list, který jsem si vymohla od původních majitelů. Když jsem si ho u večeře četla, byla jsem pobavená skutečností, že jsem si návod nepřečetla před mou „svlékací“ kočárkovou akcí. Nakonec, všechny postupy jsem dodržela, jen to bylo časově trochu náročnější. I to vrácení konstrukce do „ležící“ polohy jsem se pokoušela správně, jen se nezadařilo.
Takže se zase chystám zítra – s úsměvem, pěkně zvesela, protože při dnešní akci jsem nejednou našemu očekávanému Davídkovi šeptala, že „mamka asi dělá podruhé maturitu“ 🙂 a ať se na ní nezlobí, že koupila ojetý kočárek a že ho teď chce dát do dokonalého pořádku. Co myslíte, odmaturuji na druhý pokus? 🙂
Doufám, že vy, zkušené maminky, pro mne najdete pochopení, že jsem se potřebovala svěřit. Třeba se některá z Vás v mém příběhu taky tak trochu viděla a není to až tak neobvyklé, že věci nejdou na první pokus a chce to trpělivost. A tu já mám 🙂 Snad ji bude mít se mnou i Davídek, protože se začínám bát, kdy nastane další maturita…