Malý televizní divák

Naše neposedné dítě zasedne před televizi a mění pouze výrazy ve tváři. Miluje totiž krtka. Před chvílí se vzbudil a jen co se trochu rozkoukal zavelel:Kjtká!. Ne že by tedy uměl ve dvaceti měsících skloňovat, pro Libáska je to ta krtka…
Vášeň propukla jako vždy velmi nenápadně. Zatímco matky vrstevníků si už dávno pochvalovaly jak ráno zapnou Kouzelnou školku a děcka u ní vydrží, Libásek se ještě donedávna vydržel koncentrovat maximálně na jeden krtčí díl a to mu táta vždy ještě našeptával do ouška děj. Našeptal mu tak postupně asi během měsíce díly všechny a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Když vydržel v kuse první půlhodinovou sérii, úplně mi tím vyrazil dech. Teď mi vyráží dech svou náruživostí. Už asi třetí den máme krtka ráno, odpoledne i večer.

Zatím jsem ke sledování nezaujala jasné stanovisko, předpokládám a doufám, že ho to časem musí pustit samo. A nebo ne?

Co vaše děti a televize, video, DVD? Jste uvědomělí a nekompromisní nebo pěstujete konzumenta pasivní zábavy jako my?