Malí pomocníci

Popíšu vám zlomek normálního dne, který právě prožíváme s různými obměnami celý rok. Mé dceři je 22 měsíců a pořád někde šmejdí, leze a něco švitoří. Je to prostě normální živé dítko, někdy si říkám, že až moc. Ráno snídáme a pak si každá jdeme po svém, já do kuchyně zjednat pořádek a malá většinou do svého hracího koutku. Prostě normálka až do té doby, než přijde malá s tím, že je „pinavá“…A opravdu na ručičkách má rozmazanou moji maskaru. Utíkám do ložnice a nevěřím svým očím, maskara není jen na ručičkách dcery, ale i na včera čistě povlečené posteli…. No nic, dceru umyji, povlíknu čistě postel, řasenku vyhodím. Dceru pokárám a jdu vařit.
Za chvilku se jdu na malou podívat, jak si hraje a to tedy koukám. Krmí panenku svým hrníčkem s čajem opět na mé posteli, takže je všechno sladce mokré. Ach jo, vezmu jí čaj, osuším postel a panenku a poučím dceru, že na posteli ne. Pokračuji ve vaření.
Po chvilce se dceruška přijde pochlubit tím jak hezky sebe i panenku „namalovala“. spíš zmalovala, našla fixky a udělala sobě i panence zelenou fixou linky. Vybuchnu smíchy, zlobit se na ní za to nemůžu, když to vidí i u mě….. Znovu malou i panenku umyju a jdu konečně dovařit ten oběd. Uklízím rozházená CD, knížky,hračky a fixky a jdeme jíst. Po obědě opět uklízím, tentokrát rozházené jídlo po zemi a stolečku. Když malá usíná, říkám si, že mám nejsladšího andílka na světě. Po probuzení se ovšem zase mění v čertíka. Dávám prádlo do pračky. Než se otočím pro prášek na praní, malá už mi ho snaživě podává a celý ho rozsype na podlahu. Takže opět uklízím. Chceme jít ven,ale chytit dceru není snadné, naštěstí už na to mám finty a zaženu ji do kouta. Honička ovšem následuje po každém kousku oblečení, obléknu tričko, než chytím kalhoty, je malá hadimrška opět na nohou a žene pryč. Takže naprosto vyčerpaná ji doobléknu, obléknu sebe a můžem vyrazit.
Pořád se divím, kde se ta energie v ní bere. Je od rána do večera na nohou a většinou v poklusu a pořád s úsměvem. Všichni, kdo máte doma malé neposedy, to znáte a máte to doma podobné. Sice jsme z toho utahané a večer padáme do bezvědomí, ale nápady, které naši miláčkové vymýšlejí jsou leckdy k pobavení a aspoň se i zasmějeme. A mimo jiné si udržujeme i fyzickou kondičku.