Právě dnes, celý den prší. Fouká větérek, ale k večeru přišel pořádný fukéř. To naše maličká balancuje, stíny se kmitají. Doma v teplíčku u kamen je krásně. Koláčky na stole voní, čajíček s citronkem zahřeje dušičku mou. Jsem ráda v našem bytečku.
Venku je strašný hluk, slyším znít hasiče, policii i sanita jela kolem! Vykouknu z okýnka, smutná jsem. Kde je má Světluška? Co se to stalo? Už vím, vítr ji vyvrátil, na dráty položil. Přes Kaštan, leží tu. Vše bylo rychle uklizeno, Světluška není tu. Jen sloupek zůstal obalen, je krytem. Smutno je, kdopak nás potěší světýlkem blikavým?
Ráno do práce posvítí, večer zas svolá? Světluško, prosím, vrať se nám. Vím, že dostaneme lampu jinou. Neb tu být musí. Ale tato tu byla dřív než já. Proto ten smutek na tváři mám. Kdo nám dnes večer dušičku zahřeje, do okýnka pouštět obrázky bude, ráno posvítí?
Jistě, Světluška 2. Jen musíme počkat, až ji sem postaví, zapojí, pak se rozsvítí a všechny nás bude u srdce zase hřát.
smutný Kašpárek