Lampa.

V našem domě bydlím už pěknou řádku let. Je to dům s pamětí, vždyť byl postaven v roce 1903. Máme krásné sochy hned vedle oken, které nás „hlídají“. Mám ho ráda. Každý den ráno, když jdu do práce, hned před vchodem stojí lampa, která nám svítí na cestu. No, vlastně musím přiznat, náš pejsánek ji vždy označkuje. A běda jinému stejně smýšlejícímu tvorečkovi…Tato lampa nás ale hřeje i večer, kouká nám do bytečku. Občas si ptáček odpočine na její plošince. Pohodička. Při větérku nám maluje obrazy po zdech, neb stojí za stromem. Večer v teplíčku, při světle lampy Světlušky, jak jí říkáme, se krásně dumá. Pokud rodinka není doma, tak se dívám z okýnka a čekám, až se vrátí. Tu Světluška pomáhá víc. Když je človíček znaven a už nemá sil, stačí se podívat k domečku, zda neí vidět naše Světluška, a hned je vám líp. Jak často jsem potřebovala její pomoc.
Právě dnes, celý den prší. Fouká větérek, ale k večeru přišel pořádný fukéř. To naše maličká balancuje, stíny se kmitají. Doma v teplíčku u kamen je krásně. Koláčky na stole voní, čajíček s citronkem zahřeje dušičku mou. Jsem ráda v našem bytečku.
Venku je strašný hluk, slyším znít hasiče, policii i sanita jela kolem! Vykouknu z okýnka, smutná jsem. Kde je má Světluška? Co se to stalo? Už vím, vítr ji vyvrátil, na dráty položil. Přes Kaštan, leží tu. Vše bylo rychle uklizeno, Světluška není tu. Jen sloupek zůstal obalen, je krytem. Smutno je, kdopak nás potěší světýlkem blikavým?
Ráno do práce posvítí, večer zas svolá? Světluško, prosím, vrať se nám. Vím, že dostaneme lampu jinou. Neb tu být musí. Ale tato tu byla dřív než já. Proto ten smutek na tváři mám. Kdo nám dnes večer dušičku zahřeje, do okýnka pouštět obrázky bude, ráno posvítí?
Jistě, Světluška 2. Jen musíme počkat, až ji sem postaví, zapojí, pak se rozsvítí a všechny nás bude u srdce zase hřát.
smutný Kašpárek