Bože co se to s námi stalo? Jsme pohodlné?
Vzpomíná, jaký luxus bylo praní ve společné obrovské automatické pračce v prostorách domu. Pralo se jednou za měsíc a jako dítě poskakovala s mámou dole ve sklepních prostorech. Velká sušárna a jak se to tam rozléhalo. Doma jich bylo sedm. Jinak se pralo ve vířivce. A když byl volný mandl, to měla mamka radost.
Babička prala v ruce a ještě k tomu musela chodit pro vodu asi 200m od domu. V zimě v létě a vodu pěkně ohřát na kamnech. Na stará kolena jí děti pořídily také vířivou pračku. Byla to skvělá ženská. Budovala novou republiku po válce, měla čtyři děti a chromého manžela. Památka na válku a německé vojáky. A vždy vzpomínala na život jen s lepší stránky a vždy s úsměvem. Jak ta dovedla vyprávět příběhy ze života.
Další kapitola byla prababička. V životě ji nepoznala, ale z vyprávění ji zná dobře. Před ní musí smeknout. Dokážete si představit mít 16 dětí. Ne všechny se dožily dospělosti, ale o to to muselo být horší. Manžel od jara do zimy cestoval za prací. Vrátil se domů na zimu, pokud se dařilo, koupili boty a šaty pro rodinu. Praděda si užil a bylo z toho zase další dítě. Prababička těhotná, doma děti, musela se starat o pole a kravku. Museli mít brambory a mléko, z čeho by jinak byli. Nikdy si nestěžovala a toho praní a starosti s rodinou. Děti byly vychované k pokoře, lásce.
Tak běží život kolem nás, nezažijeme léta našich babiček a prababiček. A ani naše děti nebudou žít naše životy. Zdá se jí, že jsme pokrytečtí. A přece. Snad nejsme tak špatní, pohodlní, nespokojení, ufňukaní? Myšlenky letí a přeskakují. Je to tím, že máme díky elektronice k sobě blíž. Člověk se vypoví a je mu dobře. Ví, že není na světě sám. Jsou i jiní, kteří mají stejný nebo podobný osud.
Kam ji to jen myšlenky zavedly? Vždyť i ona je šťastná. Má tři zdravé děti a manžela. Co na tom, že je doma jen občas. O to jsou ty chvíle krásnější, vzácnější. Těší se na sebe a mají se rádi. Bude na co vzpomínat a vyprávět příběhy.
A co vy? Jak pěkné je to u vás?