Osobně jsem se s názorem o škodlivosti kojení, tj. jeho negativním vlivu na zuby, setkala v čekárně ordinace dětské lékařky. Sama jsem tehdy vesele kojila už asi osm měsíců s neochvějným přesvědčením, že dělám pro své dítě to nejlepší. Jedna maminka pronesla „povzdech tety Pavli“ o špatných zubech díky kojení a vzápětí nabídla své dvouleté dcerce koko, aby ji vylákala z čekárny, kde se malé mezi hračkama líbilo. V tom okamžiku pro mě vyřčená poznámka pozbyla svou prvotní informační hodnotu a váhu.
Nicméně se informace v mé hlavě zachytila a tak jsem ji na nejbližší hodině angličtiny probrala se spolužačkou zubařkou. A ta dala tomuto názoru plně za pravdu. Na zubní sklovinu působí laktóza (mléčný cukr) úplně stejně jako jiné cukry a rozleptává ji. Vyslechla jsem několik dalších doporučení: pečlivě čistit zuby a nekojit v noci, případně po každém nočním kojení otírat zoubky vatičkou. Upřímně řečeno, tak pečlivou matku jsem ve svém okolí ještě nepotkala. Spíš bych tipla, že ty nejuvědomělejší začaly možná v druhém půlroce čistit zuby kartáčkem dvakrát denně.
Když jsem se po prvním roce snažila Libáska odstavit (kojila jsem ho na spaní i v noci), předchozí informace mi byla rovněž částečnou psychickou oporou. Podařilo se mi ve třinácti měsících převést Libáska na láhev se savičkou, ačkoli do té doby nepoznal ani dudlík. U dudlíku jsem měla pro změnu možná až přehnaně velkou obavu z křivého růstu zubů.
Flašku mám v plánu odbourat už více než půl roku a zatím jsme se k tomu stále nějak nedostali. Jednak jsem přestala být ve svých názorech tak ortodoxní vzorná brožurková matka a pak – je to tak pohodlné. Vynikající drahé hrníčky s membránou zabraňující vylévání se nám neosvědčili, neboť Libáskovi vadí i omezení v pití. Libásek pije pouze z hrníčků s úplně obyčejným plně propustným dírkovým pítkem, tudíž neustále hrozí, pravda už ne tak časté, ale více či méně záměrné vylévání. Flaška to u mě vyhrála i z důvodu snadnějšího umývání (ve srovnání s desetidílnou membránou) a transportu (vzhledem k obyčejnému pítku). Alibisticky si říkám, že ve svém věku už zdaleka netráví pitím hodiny, tak by snad ani vliv na zuby neměl být tím pádem tak velký, navíc hlavně flaška není v noci atraktivní.
Náš majitel mléčných zubů (soudě podle názvu, by trochu toho mléka měly vydržet) je už docela šikovný a tak zubní hygienu prování většinou sám (ano, nemělo by to tak být). Pastu i kartáček miluje, no snad to dělá aspoň trochu dobře. Na druhou stranu, ode mně si moc dlouho a pečlivě čistit zuby stejně nenechá.
Prohlídku u zubaře jsme zatím absolvovali jen jednu, a to hodně neplánovanou. Libásek škobrtnul a naletěl na futro. Zuby naštěstí držely a kupodivu držel i náš syn v zubařském křesle. Kamarádka ho trefně nazvala malým masochistou, neboť i trhání kousku odumřelé dásně přijal bez mrknutí oka a se stále dobrovolně otevřenou pusou.
V tu chvíli mě samozřejmě nenapadlo vůbec se zeptat, co si pan doktor o stavu Libáskových zubů myslí. A chce se mi na tomto místě napsat, že na co se člověk v ordinaci nezeptá sám, to se nedozví…
Někdo začíná se zubními kontrolami v jednom roce, někdo až ve dvou. Stejně tak se doporučuje přechod na hrnek někdy v osmi měsících a dudlík se snad zkouší odebírat podle několika teorií v časovém úseku zhruba od půl roku až do tří let…
Nějak tomu nemůžu přijít na zoubek, vy ano?