Každému podle jeho zásluh – užovku na lopatu, matese lopatou….

Náš milý Matýsek je zhýčkaný městský kocour. Dělám si z něj legraci, že se zdejší myši chodí na něj dívat jako na prototyp kočičího ťulpase. Asi ho to naštvalo a začal se sebevzděláváním a zdokonalováním svých loveckých schopností. Mates se leká, když vedle něj spadne list, ale teď se vydává na průzkumy…Plíží se, oči mu lezou z důlků a při nebezpečí, třeba když spadne kapka rosy, zdrhá domů. Nedávno na něj maminka bafla a on se vyšplhal po zdi do okna a do příštího dne ho už nikdo neviděl. Zřejmě proto začal mamince škodit.

Nejdříve jí přinesl užovku. Malou užovku. Maminka volala tatínkovi, kdy přijede domů, aby tu příšernost odstranil z chodby. Ten odpověděl, že asi za šest hodin a tak si musí mamča poradit sama. (Pak vyprávěl, že chtěl obvolávat všechny chovatele hadů v jihočeském kraji, jestli jim neutekla 18ti metrová anakonda, protože podle maminčinýho popisu to zvíře bylo tak velké, že by sežralo i koně.)

Maminka byla nucena „to“ odstranit sama. V jedné ruce držela mne, abych si s tou „tkaničkou“ nechtěla hrát, v druhé ruce držela lopatu. Snažila se háďátko nabrat. Po chvilce šíleného tance kolem hádka (co kdyby na ní zaútočil a uštkl jí :-)) se jí to podařilo a šla užovku vypustit na louku s tím, že doufá, že brzy vyroste a vrátí to tomu protivnýmu kocourovi i s úrokama.

Maminka chtěla dát Matýskovi závdavek, tj. vzít ho lopatou, ale Mates se někam zdejchnul. Pro šťoury, Corru a Elli, co se chtějí určitě ptát, co že ten šikovný kocourek dostal za odměnu, musím říci, že zatím nic. Maminka ho totiž zatím nechytila…..