Bohužel se mezi námi najdou i strašpytlíci, kteří mají obavy z toho či onoho, a pokud jde o těhotenství, porod a mateřství, tak to platí dvojnásob…Ze začátku jsem měla obavy ze všeho, bála jsem se, abych těhotenství dokončila, bála jsem se, abych zvládla péči o miminko…, ale později jsem si uvědomila, že je daleko jednodušší a příjemnější podívat se na to z té optimističtější stránky. Nestěžovat si, nepočítat hned s nejhorším a tak trošku alibisticky si myslet: „to se mi nemůže stát“, a věřte, že z 90% se to nestane :).
Lidská víra hory přenáší, nemluvím tady o víře v boha, ale o víře v sebe sama.
Postupem času jsem zjistila, že spousta sdělovacích prostředků a literatur, týkající se tohoto skutečně radostného období, má občas za účel vyloženě strašit a hromadit v našich sličných hlavinkách všemožné obavy a strašidla :(, ráda jsem si přečetla, ale vzala si z toho vždy jen 50% a zbytek si přebrala po svém. Chcete-li být v těhotenství a během mateřství v pohodě, dělejte to taky tak.
Jakýkoli strach totiž může způsobit, že vlastní tělo přesvědčíte k čemukoliv… Skutečně jsem nikdy nechápala, že z mého těla vznikne další život, že budu ve svém břiše nosit živé dítě, a že někdy porodím, představa to pro mě byla srovnatelná se science-fiction… Ale dítě jsem donosila a skutečně porodila a teď dělám další, pro mě nepředstavitelnou věc, krmím ho vlastním tělem… tedy kouskem těla, ale i tak to bylo pro mě již zmiňované sci-fi :D.
Četla jsem mraky článků o tom, jak je kojení důležité, jak se musíte rozhodnout ke kojení apod., holky ve zkratce: kojit budete všechny, prostě to miminko musíte přikládat k oběma prsům, ze začátku kojit chviličku, aby si bradavka zvykla a pak až se vytvoří mléko, tak dávat miminku, kdykoliv si řekne, dávat mu, když je neklidné, unavené, potřebuje si zadudlat… Budete pak mít mlíka na rozdávání :), já jsem si nakonec vybrala jen manuál, kde bylo jak a jakým způsobem kojit a pak jsem prostě kojila a kojím a kojím. A dokonce jsem tak zpohodlněla, že se obávám, že se mi ani nebude chtít přikrmovat a tahat to s sebou, protože není nic lepšího než to, že prsa s mlíkem v té správné teplotě máte všude s sebou a nemusíte nic řešit. Ale překonám to a přikrmovat budu, nebojte se … 😀
A tak jsem se postupně utvrdila v tom, že je zbytečný řešit, jestli bude nebo nebude nějakej problém s čímkoliv, co se váže ke vzniku nového života a péči o něj. Prostě nejlepší je brát to jako tu nejpřirozenější věc, věřit vlastnímu tělu, protože to zpravidla ví nejlíp, co dělat, a jen s radostí pozorovat, jak jde všechno jako po másle.
Samozřejmě se tady najdou i ty méně šťastné, které budou s mojí optimistickou verzí nesouhlasit a smetou ji ze stolu, ale chci jen povzbudit ty strašpytlíky, kteří jsou ještě pořádně vykulení… Ale nechci tady ani rozsévat moudrost nad moudrost. 😀
Holky, berte nástrahy tohoto období tak, jak leží a běží, nepočítejte předčasně s tím, že těhotenství proležíte v nemocnici, tak jako jedna moje kamarádka, která si myslí, že je ten typ, protože její maminka s ní většinu těhotenství v nemocnici byla… Všichni víme, že každá žena je jiná… a i když jde o rodinu, nikdy to není stejné 🙂 a myslím si, že jestli si to ještě bude pořád myslet a věřit tomu, tak tam taky opravdu skončí 🙁
Kolegyně, taky si pořád nestěžujte, nejen, že vyděsíte holky v okolí, které se připravují na těhotenství nebo porod, tak samy sebe otrávíte vlastní žlučí… Chtěla jste tenhle krok podniknout, tak hlavu vzhůru a užívat si :D, ani jednou mě nenapadlo postěžovat si, že jsem se třeba 3 noci v kuse nevyspala, protože malá prostě neměla potřebu spát, vím totiž, že věčně to tak nebude a později už bude spát celou noc bez problémů, a až jí bude 16, tak se nevyspím zase, jestli ji pustím na disco :), ale budu čučet v noci do stropu s láskou 🙂
Jeden neveselý příklad: další moje kamarádka kvůli preeklampsii porodila v 30tt, ale ani jednou si nepostěžovala, brala to tak, jak to je, a možná proto byla schopná lámat překážky a odhazovat všechny nepřátele… Obdivovala jsem její vůli a taky to, že byla celou dobu přesvědčená, že to je taky to poslední špatný, co její malou princeznu potkalo a zatím to tak vypadá… já rodila o 9 týdnů později a teď její holčička s přehledem přerostla tu moji a přitom by byly stejně staré :D.
Optimismus, úsměv na rtech a lehce bezstarostně… ne nadarmo se říká: „starosti nechte koňovi…“ A když budete chtít s něčím poradit, tak mi sem jednoduše napište a něco s tím uděláme 🙂 ráda poradím, podržím a pofoukám… Jsem na mateřské a tak na to mám času habaděj 😛
Hodně štěstí!