Jako první porušila pravidlo kamarádka, ke které jsme si jeli vypůjčit pár věcí na miminko. Mezi nimi byla i zavinovačka se zvláštním odstínem růžové, ale darovanému koni na zuby nehleď, a taky jsem byla ráda, že nic nemusím kupovat. Pak mi přibalila fleecový overal na ven, prý úžasný. No, byl světle růžový, ale nechtěla jsem kamarádce zkazit radost, tak jsem ho vzala s tím, že malá se narodí koncem března a určitě ho potřebovat nebudu.
A pak přišel první jarní den a Katka se narodila. A bylo hnusně. A čtvrtý den po porodu bylo taky hnusně, takže jsem vytáhla ten růžovoučký overal, Kačence ho oblékla a prohlédla si ji: „Jé, vždyť jí to tak sluší! Žádný bonbónek, ale krásná holčička to je!“
A tak jsem trochu přehodnotila postoj k této barvě. Příbuzní se na mé prosby stejně vykašlali a Kačenka dostala spoustu růžovoučkých oblečků. Některé bonbónkové a některé hezké, které jsem jí s chutí oblékla.
Teď už Kačka z toho vypůjčeného overálku vyrostla, a tak jsem hledala nový. Viděla jsem červený, viděla jsem i bílý, modrý, zelený. Nakonec jsem ale stejně objednala růžový a už se na něj těším. Růžová prostě mojí holčičce sluší.
P.S: Nedávno jsem procházela oblečení po Kubovi a trochu jsem se zarazila u trička s bagrem. Mám ho prodat? Poradila jsem se s tatínkem: „Myslím, že jí ve dvou letech bude jedno, co má na tričku.“ Zarazila jsem se: „Asi máš pravdu.“ Hm, ale moje holčička v tričku s bagrem? Nebo s náklaďákem? Nebo se všemi Bořkovými stroji? Tak mně to teda jedno není!