Už jdu. Brzo zjišťuji, že maji malé košíčky, první tedy odkládám k pokladně a béru si košíček číslo 2. Uličky jsou nějaký titěrný a má osůbka s košíčkem se ani neotočí. Naštěstí lidičky maji pochopení, neb prožívaji stejná muka. Zde platí jedna husa za druhou. Jak říkávala moje babička když se někam nevešla a další se cpal do stejné řady. Hezky si počká až přejdu, však mu nic neuteče. Tak tedy bojuji s místem a hlavně nic neschodit. V seznamu odškrtávám, co už mám. Tady je přece jen malý problém, musim si připomenout, co obsahuje košíček číslo 1, právě ten, co je opuštěný u pokladny. Siroteček můj. Mám vše, jde se platiti a hurá dom. Lidičky se divně dívaji, vim proč. Mám 4 tašky igelitky. Vypadám jak bezdomovec. Naštěstí doma jsem za 10 minut.
Sladký domov. A teď vše roztřídit, uložit a šup vařit čajíček. Budu odpočívat, to taky nařídil pan primář. (O taškách nic neříkat! cha cha cha )
Mám radost, nic jsem nezapomenula, jen se divim, čí spíše přímo žasnu, jak jsem rychlá. Mám asi někde motor či co. Asi jsem raketová. Mé milé dámy, Tepličandy nejlépe pochopí mou kosmickou rychlost.
Tak tedy:
vejce Kaufland
mouka Plus
mléko Billa
šlehačka Interspar
čaj Lidl
Dál se raději nedívám. Ještě, že ten krámek mám tak u nosu. Jinak bych prochodila celý den. Komu patří, asi nemusim říkat. Pravda je, že si nemůžu stěžovat, neb nikdo neříká, běž tam a nakupuj! Sama tam chodím a ještě ráda. Vždyť holčina je milá, ochotná, usměvavá a hlavně jeden den něco nemá, co zrovna nutně potřebuji a druhý den volá: „Holka, pojď, už mám.“ Řekněte, můžu se hněvat, nemůžu. Vlastně jsem díky ní ušetřila čas, peníze, podrážky a taky dle pana primáře námahu!!!
Tak si dám čaj a sušenky z Teska. Škoda, syn má Alberta, kde maji moc dobrý pečívko. Snad někdy příště.
papapa Kašpárek