Kdo v tuto chvíli sáhne po hrubém slově, neřku-li po násilí, může to rovnou zabalit. Dovolí-li si nahlas vyslovit nějakou nadávku – pro inspiraci: ty rezavej kráme, křápe jeden, krabice jedna plechová zbytečná, atd., atp… Co udělá onen zmiňovaný předmět v zápětí? Vydechne naposledy a to doslova.
V lepším případě s sebou vezme jen hrnec a oběd. V tom horším se rozlučte minimálně s půlkou kuchyně…
Ty z vás, kdo jsou už znalé, vědí, že s čím se zachází, tomu se nenadává, jedná se s tím uctivě a nepomlouvá se to. (Maximálně hooodně, hodně potichu a hodně, hodně daleko. Ale i to je riskantní. Jedná-li se o vůz, je více, než pravděpodobné, že si to ty rezavý krámy řeknou..)
Vlastním vozidlo, škoda Favorit, již velmi starého data výroby. Řeknu-li to kulantně, jestli vydrží ještě pět let, briskně ho přihlásím do klubu veteránů.
Na mého Fandu se nikdo nesmí křivě podívat, hanlivě poukazovat na jeho poněkud hnijící prahy, nikdy si nikdo nesmí postěžovat, že mu při jízdě trochu kape na rameno (hlavně v dešti). Dále pak není dovoleno trousit nejapné poznámky o poněkud hlučnější převodovce, není vítáno poukazování na zpěv, který se ozývá jen při sedmdesátce a v prudkém kopci. O nesvítících zpátečkách se taktně mlčí.
Jestliže je toto vše dodrženo, je Fanda celkem v pohodě, nikdy nikoho nenechá ve štychu a nastartuje i při minus třiceti – u nás celkem běžná záležitost.
Jedinkrát jsem si dovolila Fanouška nepochválit, ba co víc, byla jsem hrubá, načež se mi odvděčil tím, že na sebe nechal spadnout krov naší staré střechy… Jen, aby se mi pomstil, byl ochoten obětovat páté dveře a „lampu“. (Cca 1500,- , i to zabolí..)
Vozidlo mého muže zove se Kačena a, řekněme si to otevřeně, je to kráva. Omlouvám se za silná slova, ale jo.
Teď nedávno dostalo se jí přepychu v podobě totální generálky (skoro 17 tis.) a ona místo, aby byla vděčná, občas nenastartuje, či laškovně odemkne centrál pět minut po tom, co jste ji zamkli a zašli za roh. Na rozdíl od Fandy topí, takže je v ní teplo. Naproti tomu, ačkoli je mnohem mladší, do kopců bývá dýchavičná, což je u nás kapánek problém, bydlíme v 600 m.n.m. Přehřívá se. Měla bych jí to tolerovat, je to diesl a ti to někdy dělají, ale nechci((-:. (Apropos, myslím, že až tenhle článek vyjde, už se nesvezu… ((-: )
Dalším členem mé vypečené technologické rodinky je moje pračka. Úžasná záležitost s vrchním plněním, dvanáctisty otáčkami a několika „A“. Nevím proč, zřejmě je nerada na venkově, protože od té doby, co jsme si ji sem nastěhovali, má pomalejší start. Tedy tlačítko start je nutné zmáčknout opakovaně, přesně čtyřikrát, v přesně daných intervalech. Na počtvrté zabere spolehlivě. Občas mi na prádle „vyrobí“ mastný flek, který se projeví až při žehlení. Tak jednou do měsíce. Asi abych si nemyslela, že ji mám zmáknutou… Nikdo se k ní nechce přibližovat, peru jen já ((-:.
Nedávno jsem v rámci Ježíška kupovala pár žehliček pro své příbuzné, přičemž jsem neopomněla vychvalovat svoji značkovou, kterou jsme dostali ke svatbě. Umřela radostí a pýchou. Konec, šmytec, šlus… Teď se musím spokojit s laciným krámem (předpokládám, že jsem právě dožehlila ((-: ), než se sejdou penízky a bude na něco „lepšího“.
Prostě a jednoduše, mám potvrzeno z více zdrojů a vlastních osobních zkušeností, že pomlouvat se nemá. Spotřebiče a vozidla si to moc berou. Specialitou samo o sobě jsou kotle na tuhá paliva, o čemž, jak jsem přesvědčena, řada z vás ví své ((-:. A co vy, jak je to u vás, poslouchají vás…??? ((-: