Je to sice jen o malé skupině a to kamioňácích. Pokud jste četli předešlý článek, víte o protikladech tohoto povolání…Každý si vybral povolání sám a nikdo ho nenutil a může své rozhodnutí kdykoliv změnit. To máte pravdu. Ale například moje polovička. Ve škole ho naverbovali do dolů. Před rokem 1989 platilo, já jsem horník, kdo je víc. A také plat odpovídal. A než se změnil zákon, tak horník co měl úraz a už nemohl dělat, dostal důchod. Jen poměrný a mohl si při něm přivydělat. Někteří šli sedět na vrátnici, jiní do ČSAD mýt autobusy. Na benzínky atd.
Jenže můj měl úraz, až potom. První diagnóza, už nikdy nebude chodit. Měl Kristovy léta, mladou rodinu a život před sebou. Navzdory všemu po několika operacích vstal. Ze šachty dostal padáka, ale ne zlatého, a byl mrzák. Byl na částečném invalidním důchodu. Když došly penízky, začal řešit. K pásu nemůže, nevydrží stát. Byl specialista na hydrauliku, svářeč, zámečník, elektrikář. Prostě kromě rubání uhlí dělal vše. Většinou specialistu opraváře. Ale nic z toho kvůli noze, pánvi a páteři dělat nemohl. Zkoušel, ale nevydržel bolestí.
Tak si vzpomněl na léta na vojně a na to, že má řidičák na vše, co jezdí. Dálkové jízdy kamionem se daří. Odmítl invalidní důchod a šel jezdit. Již se hlásí zdraví i zde. Natekla mu operovaná noha. Jak dorazí domů, jen skučí a chodí v předklonu. Když jezdil na mrazáku, tak to šlo. Nadměr musí odmítat, i když je lépe placený. Nemůže skákat a lozit po výškách a skládat a rozkládat návěs. Nejeden řidič již spadnul a minulý rok to byl smrťák. Přímo u nich na firmě. Spadl zádama na hranu a pokračoval v pádu, až hlavou zastavil o výčnělek betonu na zemi. Bojoval v cizině v nemocnici o život. Ale náklad dovezl již někdo jiný a on putoval také jako „náklad“ domů. Byl mladý, zůstala žena a dva synové. 4 roky a půlroční. Rozestavěný dům. Prosím, neplačte, já bulím, jen co si vzpomenu.
Manžel taky jezdí. A postavil se na zadní. Krize nekrize, jezdí se čím dál víc. Jen dispečeři nestíhali shánět práci pro řidiče a tak většina od září do prosince stála. Domů donesli základ a něco za popojíždění. Jestli jeli 10 dní v měsíci, bylo moc, a na km to nebylo. Spíše převozy a to víc spálili nafty, než vydělali. Pro firmu makali dost, pro sebe ne. Od ledna se jezdí. V lednu byl doma 6 dní, v únoru 4. Naposledy byl doma v únoru a od té doby je ve světě.
Říkáte si, budou penízky. Ale kde. Již dostali SMS, že za km jim sundávají sazbu na 1,40 Kč. Některé firmy proplácejí placené parkoviště, ale je jich poskrovnu. Tak stůjte u lesů. Bez možnosti najíst, umýt, osprchovat. Však co, jste i 3 týdny ve světě. Libě voníte i sobě. Však pořád někde teče řeka, plivátko či kaluž se najde na umytí. Jídlo, co jste dostal z domu, už došlo. Protože jste byl upozorněn na jízdu do Španěl, která trvá 10 dní. A vaše žena vám nabalila na 14 dní. Suché také došlo. Ještěže můžete žebrat. A ve světě jsou lidé hodní. Rádi vám aspoň suchý chleba dají i pitnou vodu. V některých průmyslových zónách vás nechají se vysprchovat a někde i zadarmo. A dokonce i kvalitní posed nabídnou na vykonání vaši potřeby.
Jen my vrtá hlavou, jakože např. ve Španělsku řidiči takové podmínky nemají. A už to mám. Vždyť oni stávkovali. Dokázali se dohodnout a nejeli víc jak týden. To byl poprask, když došlo zboží v regálech a ve fabrikách neměli z čeho dělat. Škoda jen, že u nás jsou lidé úplatní. Když se mluvilo o zablokování dopravy, hned se našli tací, co vzali peníze za to, že pojedou. Ve Španělsku by mu zapálili kamion, nebo píchli všechny gumy. U nás stávkující dostali penále.
Věřte, že spousta řidičů by jezdilo po dálnici. Je to pro ně lepší. A spousta by dodržovala aetr. Ale i majitelé, kteří v TV bojují za práva řidičů, nejsou tak poctiví, jak dělají. A ne všechny nehody jsou vinnou šoférů. Jistě, ti z východu ještě jezdí po staru a dodržování je nebolí. Také honí penízky. Jako všichni. A někteří naši béci, co kazí pověst, jak by smet.
Ale dosti převrácených kamionů je i tím, že se někteří baví. Předjedou ho a zašlápnou brzdy. Pokud řidič také sešlápne brzdy, tak se lomí do jedničky a kácí se k zemi. Ale bacha vy dobrodruzi. Nikdy nevíte, co daný řidič veze, např. má naložené železné plechy, trubky, kulatinu (a to vy nevidíte, ale věřte, že je to většina), tak vás radši převálcuje. Protože plechy by se prudkým brzděním pohnuly, proletěli by kabinou a usekli řidiči hlavu, nebo trup v půli. On opravdu těžký nemůže jet rychle. A po okreskách pak brzdí. Ale pozor on má přikázané jet a dodržovat trasu. Z kopce je pak těžký a jede to samo, i když brzdí. Vy ho předjedete a začnete šíleně brzdit, aby si užil. Řidič se rozhoduje ve vteřině. Zabrzdit, položit kamion, zničit ho i náklad a možná zemřít. Nebo přejet toho rádoby borce a udělat z něj placku. Věřte, já osobně bych radši přejela. Kdybych brzdila a vysypala to, „superman“ by si v klidu odjel z pocitem dobře vykonané práce. Já bych možná zablokovala silnici, ale také bych mohla sejmout někoho jiného. A pak už slyšíte v TV. Kamion, bouračka, smrt, zablokovaná cesta na několik hodin. Fuj kamiony, fuj řidiči, hanba, a ještě se nebaví s reportérem. Pranýřovat ho. A „superman“ se směje, jaký je dobrý.
Opakuji již po několikáté, jsou i řidiči, kteří to zaviní samy. A spouštěcí faktor chybí. Rada – je-li špatná cesta a vy chcete předjet kamion, problikněte mu dálkovýma. On zpomalí a pojede chvíli u krajnice, i když hrozí to, že se sním utrhne. A nezapomeňte mu poděkovat. Mě samotné, už nejednou pomohl cizí kamion z nouze. Okreska, traktor, úzká cesta. Jela jsem pomalu, vezla jsem děti a kojence. Všichni předjížděli a já neměla odvahu kvůli dětem. Dojel mě kamion a dal znamení světly. On byl vyšší a viděl lépe. A na přechodu – můžu vystát důlek – osobák nezastaví, ale kamion brzdí už z dálky.
Zdánlivě jsem odbočila od tématu dilema. Opravdu jen zdánlivě. Dilema je, jak se chovat k řidičům z povolání. Dilema je pro řidiče uposlechnou hlas dispečer, majitele, zadavatele přepravy a porušovat zákony a vyhlášky. Dilema je životní úroveň a sankce pro neuposlechnutí a dodržování i jen lidských práv. Třeba právo na odpočinek. Spousta řidičů, když stojí, se opijí. Oni často pijí sami do němoty a zapomnění. Každého to jednou zlomí. Toho mého to zlobilo po 5 letech a otřesných podmínkách posledních 3 týdnů. K jeho dobru musím říci, že pil, jak ukončil výkon. Pozdě v noci, chcete-li, brzo ráno na sobotu. A pojede až v pondělí odpoledne. Vím, že než toto uveřejním, bude již dávno po této době a také už asi budu vědět, jestli podal výpověď, jak ho nabádal několikrát dispečer. Jedno dilema snad bude vyřešeno a druhé asi nastane.