Pomalu a jistě byla vyřazena železniční doprava a vše se najednou objevilo na našich silnicích. Což těžce neseme všichni. Obyvatelé, města i ta silnice, která mnohdy nebyla projektována a stavěna pro tak těžkou zátěž. A samozřejmě trpí auta nejen ta nákladní, ale i ti naši miláčkové osobní. Po vstupu do EU velká část papírování ubyla. A také hranice se projíždějí plynule. Což má za následek více aut. Samozřejmě, když má řidič náklad, který putuje na loď nebo z lodi ven, musí tyto papíry zase vyřizovat a stát na celnicích. Tentokrát již přímo v místě, kde nakládá. To platí i pro zboží mimo EU.
Ještě jednu důležitou věc musí umět řidiči. Řeči: ono se řekne, umí dobře např. německy, ale ve Francii na místní policii (police de la route) němčinu radši nezkoušejte. Musíte se naučit výrazy ve francouzštině nebo se domlouvat rukama, nohama. V Itálii vám němčina projde, v Rakousku bacha na místní nářečí. Pokud má vztek, začne tlachat v nářečí a i sebelepší překladatel se nedomluví. Protože druhá strana nechce. Španělsko je jasné – španělština, v Portugalsku pozor, abyste nepletli něco ze španělštiny. Pěkně se snažte o portugalštinu a ani nezkoušejte jinou řeč. Upozorňuji, že píšu zkušenosti řidiče, ne turisty.
Existují dva druhy aut. Na kolečka a na karty. Kolečko je kolečko, které se nasadilo do tachografu a sem se zapsalo vše. Kdy začal s výkonem. Kdy stál. Jakou jel rychlostí a jak dlouho. Kolečko šlo obejít. Prostě jste museli jet a stihnout vykládku v daný čas. Řidič hodil kolečko z okna, dal nové a jel dál, i když měl odpočívat a spát. Ptáte se proč? Třeba dispečer, který v životě nejezdil a dokonce má problém trefit osobním autem, přistoupil na šibeniční termín dodávky. Zapomněl započítat případné dopravní nehody, nepřízeň počasí nebo prostě dopravní špičku přes velká města. SMS pak uháněl řidiče, protože šlo o peníze. Zpoždění znamená, že najímatel nezaplatí. A pak byli na cestách bouráky, protože chudák zaspal.
Ano, máte pravdu, mohl poslat dispečera do paďous. Ale sankce za zpoždění mu strhnou z platu. Řidiči, ne dispečerovi. Tak si říkáte, hurá karta. Ta si také vše zapisuje, ale hlavně dispečer nedispečer máš odrobeno, stojíš. Prostě upozorní, že zbývá určitý počet minut na nalezení odpočívadla. Neuposlechneš-li, automaticky se zapíše porušení do aetru a v případě kontroly vám to pěkně spočítají. Samozřejmě dobrý řidič ví, kolik ještě může jet a jaký už má za sebou výkon. Což o to, ve světě jsou parkoviště a odpočívadla velká a dobře vybavená. Ale u nás chybí, nebo jsou malá a vybavenost nic moc. Na benzínky se jich také moc nevejde. Zaparkovat v ČR je umění. Buď uvidíte volné parkoviště a zastavíte dříve, jen abyste měli kde stát. Nebo to risknete a v danou dobu nenaleznete nic volného. Zůstanete někde bokem a hned vás uvědomělý občan nahlásí a platíte pokutu. No přece máte milióny měsíčně, tak hurá stíhat řidiče. Neříkám, že jsou všichni dobří a poctiví. I zde se najde plevel, který ničí práci ostatním. A abyste si nemyslely, zlaté české ručičky či mozky. I zde je již vymyšleno jak kartu obejít. Například si na firmě zajistili karty na víc. Na mrtvé duše a dostanete ji přidělenou a tak vás honí. A když vás chytí policie, je to na vás a pokutu vám nikdo neproplatí a nevezme vinu na sebe.
Řidiči jsou placeni od ujetého kilometru. Většinou se platí tak cca 1,50 – 3,- Kč na nadměrech. Při přijetí dostanete menší sazbu, ze začátku, aby viděli, jaký jste. Tak děláte třeba za 1,- Kč. A zase honíte, abyste se uživili. Říkáte si, a co diety. Tak ty drtivá většina řidičů vůbec nevidí. Sice podepíše papír, ale žije z nich někdo jiný. Například v kanceláři.
Tam jsou dispečeři. Dva – jeden hypochondr a trvale mimo. Účetní – mzdová, normální. Další chlap, aby ženy nebyly samy, když je majitel pryč. Další dvě ženské. Jedna vydává chlapům peníze na cestu, karty na dálnice a na tankování. Mapy atd. Druhá nevím, co dělá, tak jako ten chlap. To už máme dva na víc. A dole je jeden mechanik. Mechanik a dispečeři dostanou služební auto a platí se jim nafta.
Většinou je to auto na naftu, protože máte v areálu naftu pro kamiony, tak je to praktické. Když se řidič ohradí, dostane odpověď: „Však máte také služební auto.“ Podle mého je to prostředek na vykonávání mé práce a ne služební auto. Někdo dostane hrábě, někdo nůž, jiný auto, aby mohl vykonávat svou práci. Přeci. A majitel je třída, lidé z kanceláře dostávají dovolenou. Vždy tak, aby to nenarušilo chod. Majitel zaplatí třeba 4 dny u moře a vezme s sebou dva tři lidi z kanclu. Řidič může namítat a dostane odpověď: „Však vy jste každý týden ve světě.“ Ale sakra, on tam pracuje a ne si užívá. Teď víte, za co jedí řidiči ve světě. Diety má majitel podniku, je z nich živ a jezdí na dovolené.
Další kapitola je určení trasy. Jistě, mnoho z vás bydlí mimo hlavní tah. A jistě vidíte čím dále více kamionů. Není to řidič, ale většinou zadavatel a ve velké míře majitel, který káže šetřit. Všechna auta má vybaveny sledováním GPS i sledováním nafty. Takže ví, kudy jedete a jakou máte spotřebu. A když vás uvidí na jiné cestě, než na okreskách a ve světě na bundeskách či kolem vesnic, hned vám přijde SMS, že případné náklady za dálnici bude strženo z vašeho platu. A bacha na spotřebu, když si v zimě chcete zapnout topení, nebo v létě pustit klimatizaci, hned máte SMS, abyste šetřil a pohovoříme si o tom, jak dorazíte na firmu.
Pokud jste dočetli, až sem a zajímá vás pokračování, vydržte. Bude následovat další část.