Děti, to je poklad :-))

bamiska
15 roky ago
• Categories: Jen tak

Nejdřív jsem si myslela, že to dám postupně do perliček, ale nakonec jsem se rozhodla, že napíšu kraťounký článeček a třeba tím vykouzlím malinký úsměv na vašich tvářích…Když jsem vkládala povedený kousek synáčka do přežbleptů, napadlo mě vytáhnout si sešitek, do kterého jsem si povedenosti svých raubířů začala zapisovat. Bohužel mě to napadlo až poměrně pozdě a přivedl mě na to můj přítel (brzy manžel:-))… Nerada přiznávám, že na takovou výbornou věc přišel CHLAP dřív než já, ale díky za to, protože to nejlepší, co se jim dařilo jako malinkým, je nenávratně zapomenuto, ale i tak se zadařilo a tak vás s pár seznámím…

Na víkendy jezdí přítelova dcera, když jsem klukům vysvětlovala, že už je velká a bude spát sama v pokojíčku, tak Míša prohlásil „Ty jsi taky velká a taky nespíš sama.“
Míša prohlásil – jsou tři druhy prsou, mamka má největší, strejda menší a my s Vašíkem máme nejmenší…
Starší přišel ze školy s novou písničkou, co se učili, hned se do toho dal a já se přidala, protože tu známe snad všichni „…k nohám ti dám zlaté pruty nebo se vůbec nevrátím…“ malej nás chvíli poslouchal a pak se přidal „…k nohám ti dám zlaté zuby, nebo…“
No tak teď jak to čtu, tak další perla. Vašík ve 4. třídě dostal poznámku “Vymyslel si, že vyučující je nemocná a polovina třídy přišla o 15 minut déle na vyučování“. Ještě teď se šklebím, musím podotknout, že je bezproblémový žák a učitelé si ho chválí, tak nechápu, jak na to přišel, samozřejmě jsem mu domluvila, ale i tenkrát jsme se tomu s přítelem večer u kafíčka šklebili a vzpomínali na naše vydařenosti ze školních let.
Byli jsme s dětmi na výletě, kde jsme shlédli historický šerm, při sledování Míša na šermíře zakřičel radu „Kopni ho mezi…“, v tu chvíli bych byla ráda probodnuta kordem a né pohledy okolních lidí:-)

Tohle není perlička mých vlastních dětí, takhle jsem si naběhla já ve školce, když jsme seděli a povídali si:
Matěj: „Velbloud spí.“
Já: „Já bych taky chtěla být velbloudem, mohla bych spát…“
Matěj: „To by na Vás ale lidi jezdili.“
Já: „To je pravda, no to by se mi asi nelíbilo, tak to radši né.“
Šárka se zapojila do hovoru a prohlásila: „To by jste teda mohla být kráva…“ Krušné to chvilky.

Jak koukám tak jsem se nějak moc rozepsala, tak to nechám na nějaké další pokračování, ještě tam pár jobovek mám. Doufám, že jsem vás malinko pobavila, mě se určitě znovu po přečtení výplodů mých dětí a vzpomenutí si na ty chvilky úsměv ve tváři objevil…

A ještě jedna rada – dojděte si koupit sešitek a zapisujte, zapisujte, až vám ty dítka malinko odrostou, rádi se k sešitku budete vracet…