Dámská jízda

Dámskou jízdu jako divokou pařbu bandy holek jsem snad nezažila, a když, tak už je to tak dávno, že už si to ani nepamatuji…V dnešní době prožívám dámské jízdy poměrně často, i když poněkud jiné, než si mnohé z vás představují. Jsme doma čtyři ženské a tak, když nám kocour taťka odjede na služebku, máme pré :o)

Večer si uděláme kakao, vlezeme si do naší velké postele a buď si povídáme a nebo si pustíme nějakou hezkou pohádku. Vím, že si řeknete, je to ubohý, nudný a já nevím co ještě, ale já bych tyhle dýchánky nevyměnila ani za ten nejdelší, nejdivočejší dámskej mejdan na světě.

Ale ještě o jedné dámské jízdě bych vám ráda napsala. Neprožila jsem ji já, a proto účastnicím strašně závidím. A nejen to. Já se jim i klaním, protože mají můj obdiv.

Zmiňovaná dámská jízda je jízdou do slova a do písmene. Čtyři dámy, čtyři děti, čtyři kola a čtyři vozíky se vydaly na jednu dlouhou cestu z Pasova do Vídně. Za sedm dní najely 381 km a zdolaly Podunajskou stezku.

Každý den ujely od 40 do 80 km, možná někdy i více. Samozřejmě s přestávkami pro děti, kvůli odpočinku, jídlu a podobně. Musel to být parádní zážitek, jely krásnou krajinou podél Dunaje, poznaly spoustu dobrých lidiček.

Já nevím jak vy, ale já bych takovou dámskou jízdu brala všemi deseti. Třeba kratší a tady v Čechách. Bohužel jsem zatím na to sama.

Nepřidáte se některá a nevyrazíme na Dámskou Jízdu? :o)