Žena se rozhlédne kolem sebe, podívá se na manžela a odvětí: „Tak dnes ti s čistým svědomím můžu říct, že nic.“
Když mi tento vtip vykládala kamarádka, rozbolelo mě břicho, jak jsem se smála. Když jsem to vykládala doma manželovi, nejenže se nezasmál, ale kromě nechápavého pohledu jsem si vysloužila další díl seriálu poznámek na téma „Já od rána do večera pracuju a ty si jenom celej den hraješ s malou“.
Ano, můj muž je od rána do večera v práci. Pracovní dobu má sice celkem rozumnou, jenže dojíždí za prací přes celou Prahu, takže to dopadá tak, že odjede krátce po sedmé a vrátí se večer před sedmou. Přijíždí tedy domů zrovna v době „večerní špičky“, kdy jsou podlahy takřka ve všech místnostech pokryté hračkami, potrhanými časopisy, někdy i různými kusy oblečení, které jsem do skříní dle názoru naší dcery zřejmě špatně poskládala. Mezi tím vším se většinou vcelku radostně prohání malá unavená dračice, která je samozřejmě celá zapatlaná od večerní kaše, a těší se na koupání.
Upracovaný tatínek zamíří do kuchyně, aby zjistil, že si opět bude muset k večeři namazat krajíc chleba, zatímco já připravuju koupání, posléze kojím a dávám dítko spát.
Jakmile Barča usne, můžu se pustit opět do úklidu. Poslední dobou už podezírám manžela, že se celý den netěší ani tak na to, až přijede za námi z práce, jako na to, až bude poklizeno.
Uvažovala jsem o tom, že ten úvodní vtip vyzkouším v praxi. Snažila jsem se představit si, jak by to pak u nás vypadalo. Buď mám moc bujnou fantazii, nebo by to vážně alespoň jednu z nás stálo přinejmenším zlomeninu. Kromě toho se obávám, že by se tenhle pokus jaksi minul účinkem. Nechci podceňovat inteligenci svého muže, ale opravdu nevěřím tomu, že by mu došlo, že i já přes den doma něco dělám.
Původně jsem měla v plánu rozepsat se o tom, co všechno matka na mateřské „dovolené“ doma dělá. Myslím ale, že pro ostatní maminky by to byla nuda, a zároveň si jsem takřka jistá, že úkony typu „100krát postavit věž z kostek“ by tatínky utvrdily v tom, že si celé dny jen hrajeme.
Moje práce doma možná není fyzicky nijak extra namáhavá (i když nosit dvě hodiny desetikilové dítě, které bolí zoubky nebo ho trápí rýma, dá člověku taky zabrat), nemusím se ani dohadovat s nepříjemnými klienty, uzavírat smlouvy, jednat s nabroušeným šéfem atp., ale přesto si troufám tvrdit, že náročná je. Je to totiž práce nonstop, což podle mě mluví za vše. Z mateřské dovolené si nelze vzít dovolenou, abyste si odpočali, něco jako volné víkendy nebo svátky neexistuje, nemůžete odejít z práce o něco dřív. Pokud skutečně potřebujete „opustit pracoviště“ vždy si musíte sami za sebe najít kvalitní náhradu.
Na závěr se chci zeptat hlavně ostatních maminek: „Co proboha děláte celej den vy?“ (…a jak se na to tváří váš manžel?)