Kristýna a Tom už zjistili, jak jiný je život ve třech, Lucinka brouká a hraje si s prstíčky…Napíšete nám zajímavou příhodu, která „naši“ rodinku v prvních společných dnech potkala?
Sotva Tom opustil nemocnici, už všem volal, že je konečně tátou. Samou radostí nemohl pořádně ze sebe ani vykoktat váhu a míru malé Lucinky, jak byl tím vším dojatý! Tak a teď bude pořádná oslava, „musím přece malou pořádně zapít, aby byla zdravá a silná“ říkal si tak pro sebe cestou domů…
Kristýna a Tom se ani nenadáli a nestihali počítat dny, jak to vše s Lucinkou ubíhalo. Už byli nějaký ten den doma a společně se všichni tři spolu učili vycházet a žít. Najednou Kris zjistila, že vše, co jí bylo doposud přednější ztratilo úplně význam a vše se točí jen kolem toho malého vrnícího uzlíčku, který by nejraději stále držela v náručí. Jen občas na ni padla beznaděj, to když Lucinka usedavě plakala a Kristýna nevěděla, co ji vlastně trápí. Zvláště měla-li čistou plínku, měla plné bříško… Občas propadala beznaději a i pár slziček se jí na jejích, jinak veselých tvářích, objevilo. Ještěže měla velkou podporu v Tomášovi. Ten jí opravdu hodně pomáhal a sotva se vrátil z práce, už už stál u postýlky a Kristýna ho jen naháněla, zdali si umyl ruce, než na malou sáhne. Bála se všech nemocí, které by jejich Lucinku mohly postihnout, a byla až moc opatrná. Kolikrát si říkala, že to možná až přehání. Říkal si to i Tom, ale raději si to říkal jen pro sebe. jak mohl, vzla si malou ven a nechal Kristýnu odpočinout. Malá byla pořádný žroutík a často vyžadovala i v noci mlíčko a tak se Kristýna moc nevyspala a tak sama uvítala, když se aspoň na chvilku mohla natáhnout a zdřímnout.
Tak dny a týdny plynuly a najednou bylo Lucince půl roku…. Přemítala si, co se za ten půl rok u nich událo. Lucinka prošla svá první očkování jen s mírnou teplotkou, jinak vůbec nestonala a pěkně přibírala. Zatím jí stačilo jen mámino mlíčko. Kristýna i s úsměvem na rtech zavzpomínala, kdy se na ně Lucinka poprvé usmála, jak si začala broukat a hrát si se svými prstíčky… Pro ni a Toma to jsou překrásné vzpomínky, které by za nic na světě neměnili.