Jak bude společné dílo pokračovat?Že Pavel nemá zrovna paměť na výročí, to už za ty tři roky věděla, ale že ji týden před třicátými narozeninami překvapí dárkem v podobě definitivního rozchodu, to opravdu nečekala. Pravda, ten vztah už přes půl roku moc nefungoval, hádky byly na denním pořádku a nebylo to tak dávno, co si uvědomila, že jí jeho přítomnost ani nijak nechybí. Ale přesto to byla rána. Tři roky života jakoby najednou někdo ukradl.
Opustila kvůli němu svoje kamarádky, ty se zatím povdávaly, měly své starosti s rodinou a na Kristýnu neměly čas. Vlastně se jich ani neptala, nehodilo se to, když to byla ona sama, kdo je pustil k vodě. Proto ji překvapilo, když se ozvala Jitka sama od sebe a pozvala ji na víkendovou lyžovačku na chalupě u známých.
Nejdřív se jí nechtělo trávit víkend se šťastnými rodinkami. Pak si ale řekla, že než se utápět v slzách sama v pošmourné Praze, radši si na horách vyvětrá všechny chlapy z hlavy. Bude to nakonec aspoň dodatečně i bezva dárek k těm zatraceným narozeninám.
Ukázalo se, že to bylo to nejlepší, co mohla udělat. S dětmi zapomněla na všechna trápení. Však ji taky nenechaly chvíli vydechnout, to bylo samé „tetó“, „Kjistý“. Sáňkovali, stavěli sněhuláky a když dětičky odpočívaly, užívala si lyžování. Na trápení nebyl čas a ani nálada. Večer poseděli dospěláci u vínka a vykládali a vykládali.
V sobotu během povídání se ozval mobil – žeby si Pavel dodatečně vzpomněl na její narozeniny? Vypadalo to tak – „Mila princezno, preju ti vsechno nejlepsi k narozeninam. Tvuj velkej bracha.“ Tak to od Pavla nebude, bráchu taky nemá, takže omyl. No, aspoň na někoho si někdo s narozeninami vzpomene.
Jenže to by se to ta princezna s takovou nedozvěděla, nebude smutná? A tak odepsala: „Velkej bracho, je mi to moc lito, ale nejsem princezna, nemam zadnyho brachu a narozeniny uz jsem mela. Asi sis spletl cislo. Zkus to znovu, at neni princezna smutna. K.“
A za chvíli kupodivu přišla odpověď: „Mila K(larko?), dekuju za upozorneni a omlouvam se, ze jsem vyrusoval. Prani k narozeninam neni nikdy dost, tak k tem tvym dodatecne preju taky vsechno nejlepsi a doufam, ze jsi je krasne oslavila. Velkej bracha :-)“
„Milá princezno“, něco jí to hezké oslovení připomínalo. Co, na to teď né a né přijít.
Jitka s Kryštofem ušili na Kristýnu malinkatou boudičku.
Jsou to přece kamarádi a Kristýna je fajn holka, proč nezkusit pomoci „náhodě“.
Taky je mrzelo, jak se k ní Pavel zachoval, ale zase je dobře, že se v pravém světle ukázal dřív, než by bylo pozdě. A přitom je napadl geniální plán.
S Tomášem i Kristý trávili čundry, dovolenou, každou volnou chvilku spolu v jedné partě. Vydrželo jim to celých pět let. Kristýna byla do Tomáše zamilovaná až po uši, byl to pro ni ten nejúžasnější kluk pod sluncem. Jak ta o něm básnila, ani básník by to nevymyslel. No jo, platonické lásky jsou sice nenaplněné, ale krásné. Tomáš byl takový oblíbenec všech, samozřejmě nejvíc bodoval u holek. Byla s ním legrace, uměl zajímavě povídat, ale taky vyslechnout a poradit, když bylo třeba. Holky ho milovaly snad všechny – jak by ne, každá pro něj byla „princezna“.
Asi proto nenašla Kristý dost odvahy nějak víc na sebe upozorňovat a vlastně to ani nechtěla – když si jí nevšimne sám…
Parta se rozpadla, každý si šel svou, jinou cestou, občas o sobě dali vědět, někde se sešli, poklábosili. Kristýna na to nikdy neměla čas, možná se až nezdravě připoutala k Pavlovi.
Tomášovi byla Kristýna vždycky moc sympatická, jiná než ostatní holky, zahleděl se do ní, a to ho svazovalo natolik, že ji nikdy nikam nepozval jen tak ve dvou. Přitom by to moc chtěl.
A tak je to před odjezdem na víkend napadlo. Tomáš byl sám, Kristýna taky,proč jim nepomoct. „Tome,je to tak a tak, jestli tě pořád tolik zajímá a stojíš o ni, něco vymysli!“
S Velkým bráchou Tomášem („taky jedna z mých velkých lásek“, pomyslela si) si esemeskovali ještě dlouho do noci.
Když jí napsal, že víkend bude trávit u rodiny v Kralupech nechtěla věřit vlastním očím, jezdí do Kralup za babičkou.
Ani mu to raději nepsala, srdce se jí sevřelo a z neznámého Velkého bráchy se jí podle indicií začal do mozaiky skládat TOMÁŠ. A v tom tady určitě někdo má prsty. Přes stůl, kde ostatní klábosili, popíjeli a bavili se u Krys-Kros očima vyhledala Jitku a bylo jí to jasné, měla to napsané na čele. Jitka byla vždycky podnikavá, ale není tohle už příliš?
Ale Toma by po těch letech viděla ráda, to jo.
Rozhodla se poslat poslední SMS. „Tome, radi te tu vsichni uvidime, vem lyže a prijeď aspon na dopoledne, Jitka s Krystofem ti urcite rekli, kde budou na lyzovacce. Mame si toho hodne co rict. Dobrou noc, Kristyna“