Zjistíte, že ta krásná, venkovská vůně není nic jiného než stará známá plíseň. Nikoliv „zatuchlina“, „to víte, leta tu nikdo pořádně nebydlel a tudíž nevětral..“
Zjistíte, že „mapy“ v nátěru pod okny nejsou od deště, „protože sem nedávno vlezly děti, pár oken rozbily a tak sem napršelo“…
Nevěšte hlavu((-: Na všechny tyto problémy existuje lék((-:
Staré omítky prostě „obouchat“ a na jejich místo „vystřihnout“ nové.
A kdopak že nám to všechno udělá??? NO PŘECE VY(((((-: Neboť obouchávání je práce nenáročná na knowhow a zvládne ji každý, kdo není úplně fyzicky na dně (což vy ZATÍM nejste, vy jste plni elánu a chuti tvořit, budovat, přetvářet..) a kdo má v ruce kladivo((-:
Zručnější z vás si mohou vzíti k ruce takové technické udělátko. Říká se tomu „bourací kladivo“. Je to veliká, těžká, velice hlučná věc, trochu podobná vrtačce. Je poněkud drahá, ale je možné si ji vypůjčit od některého ze zkušenějších příbuzných. Protože:
BOURACÍ KLADIVO PŘECE NENÍ VĚC, KTEROU BY ČLOVĚK MUSEL MÍT DOMA FURT.
To je veliký omyl, na jehož jádro přijdete až mnohem, mnohem později, kdy už budete v rekonstrukčních pracech zručnější a drzejší a budete mít mnohem smělejší plány..(Tadyhle to VYBOURÁM a tuhle to zazdím a tamhle bude okno…)
Výhodné je, pokud si tento „vercajk“ můžete půjčit kdykoliv na jakkoliv dlouhou dobu. Nejlépe bezúplatně. Nebo když vám to někdo DÁ (((-:. (Nakonec vám ho nejspíš NECHÁ úplně každý. Ono totiž bourací kladivo, které se podepíše téměř na každou cihlu ve vašem domě, už nikdo zpátky ani nechce. Nakonec stejně budete kupovat kladivo nové. Nikoliv však pro sebe(((-: )
Pokud pracujete s výše uvedeným nástrojem, není vhodné si při práci zakrývat slechy, trpící neúměrným hlukem, a to ani jednou rukou, natožpak oběma (((-: (Jestli si myslíte, že takovéhoto tělocviku není normální, myslící člověk schopen, pak jste na velikém omylu, jsem toho důkazem… Nejsem na to pyšná a už to nebudeme rozmazávat,jo?)
Pokud nemáte z takovýchto technických vymožeností zrovinka dobře po těle, existuje ještě jedna varianta. Zednické kladivo. Pracovní postup je následující:
1/ Objednáte si termín vyšetření na oční klinice.
2/ Zarezervujete si sedadlo v čekárně chirurgické ambulance.
3/ Koupíte ještě jednu, úplně novou, nepoužitou autolékárničku.
4/ Postavíte se ke zdi s kladivem v jedné ruce a BOUCHNETE…
Po prvním bouchnutí nejspíš zjistíte, že se nestalo VŮBEC NIC. Tak se do toho „vopřete“ a stane se. Písek, omítka a „jánevímcoještě“ létá všemi směry, občas se může objevit i nějaká ta jiskřička((-:.
A zde přichází ke slovu zmiňovaná oční klinika. SAMOZŘEJMĚ, že NEMÁTE ochranné pracovní brýle, na co taková zbytečnost, že jo((-:
Zařvete: „Jau“ a chytíte se oběma rukama za oko (ono to totiž dost bolí). V tuto chvíli kladivo nejištěné vaší paží samozřejmě PADÁ (((-: Můžete se vsadit o co chcete, že vám padne přímo na palec, odvážně vykukující z pantofle nebo sandálu. (Pracovní boty jsou úplně stejná zbytečnost, jako ochranné brýle. ) Nyní je ta správná chvíle pro návštěvu chirurgie.
Po návratu z nemocnice do sebe kopnete jedno kafe a odvážně se pustíte znovu do díla. Ovázanou nožku trochu stranou, ukročíte si, rozmáchnete se a v tom na vás někdo zavolá: “Tak co, jak jsi dopadl v té nemocnici?“ Udeříte. Do míst, kde se asi tak přibližně nachází vaše DRUHÁ, nebijící ruka.
Lékárnička si právě přišla na své((-: (Protože jet dvakrát za den na pohotovost, kvůli tomu, že poprvé v životě držíte v ruce kladivo, to se vám FAKT nechce. Ještě vám zní v uších smích ošetřujícího lékaře z dopolední návštěvy nemocnice…)
A tímto způsobem pokračujete dál a dál a dál a dál…
Náhle zjistíte, že se vám to opravdu podařilo, stěny jsou holé, kdežto u vašich nohou se válí několik tun stavební suti, o které nemáte „ani šajna“, co si s ní počnete a „kam ten bordel proboha dáme.“
Hezký den(((-: