Už před těhotenstvím jsem trpěla ekzémem, který se mi zhoršil, takže jsem musela docházet na kontrolu na kožní. Poprvé, když jsem tam šla jsem řekla sestřičce, že jsem těhotná a ukázala jí průkazku s tím, jestli by mě nemohla vzít přednostně. Překvapila mě její negativní reakce. Řekla, že to normálně nedělají, ale že když je málo lidí, tak mě přednostně vezme. Do té doby jsem si myslela, že je spíš normální těhotné v rizikových ordinacích pouštět přednostně. Příště už jsem to tedy ani nezkoušela a vyčekala si frontu. Nutno dodat, že ani nikdo z přítomných pacientů mě nepustil před sebe, ačkoliv těhotenství už na mě bylo vidět.
Další dost negativní zkušenost se mi stala, když už jsem byla v devátém měsíci a chtěli jsme se s manželem podívat na ochotnické divadelní představení, které se konalo v našem městě na hradě pod otevřeným nebem. Když jsme přišli na řadu, zbyli pro nás už jen lístky ke stání. Bohužel bych už v té době nevydržela celou hodinu stát, tak jsem slušně poprosila slečnu, co prodávala lístky, jestli by mi nemohla obstarat jakoukoli židli. Chtěla jsem to představení vidět. Ale slečna nás odbyla se slovy, že žádná židle není. Zvláštní, krátce předtím než jsme si koupili lístky, přišel starosta a všichni se mohli přetrhnout, aby mu sehnali něco na sezení a protože nepřišel sám, tak sehnali rovnou lavičku. Představení jsem nakonec viděla, protože mě sednout pustila jedna hodná starší paní. Ale negativní vzpomínka mi zůstala do dneška.
Možná si řeknete, že se mi zas tak nic hrozného nestalo a máte pravdu. Ale stejně si myslím, že těhotná žena, by měla mít všude přednost, měli by jí lidé pouštět sednout v dopravních prostředcích, dávat přednost v čekárnách a vůbec by se k ní měli lidé chovat hezky. A to nejen proto, že je samozřejmě zranitelnější, ale hlavně proto, že v sobě nosí nového človíčka, který s ní všechno spoluprožívá a vytváří si tak obraz, do kterého světa se narodí. Jak se k vám chovali lidé, když jste byly těhotné?