Ve skole, v praci, pres internet, pres zname??
Ja se jako vyhlasovatelka 😉 pripojuji a abych zabila dve mouchy jednou ranou, napisi rovnou…Jak jsem se ja dostala pres ocean? (tedy jasne, letecky 😉 Myslim, proc jsem sem letela, aneb – a mozna mi date i za pravdu, vlakove prokleti. 😉
V 19-ti jsem se vlakem vracela asi ze 4-mesicniho pobytu v Nemecku. Naproti pres ulicku sedel dlouhovlasy kluk, pojidajici ceske susenky Disco. Jak se zminuji vyse, po 4-mesicnim ne-pobytu doma, jsem asi na ty susenky musela koukat, protoze mi nabidl a uz nevim jak, najednou jsme sedeli u sebe a komunikovali. Teda. On anglicky, ja s nemcinou, asi jsme si toho moc nerekli, ale vymenili si adresy a v Praze se rozjel kazdy svou cestou. Nasledovalo nejakych 6 let nepravidelneho psani, nekdy jen pohlednic, s tim, ze vzdycky nezapomnel pripsat, az mi to vyjde, mam se prijet podivat, a nebo, ze zase jede do Prahy… Asi po tech 6-ti letech jsem mela konecne moznost letet, na 10 dni na dovcu. Rovnou sem, do New Yorku. Bylo to zrovna touhle dobou, vsechno vyzdobene vanocne, hodne svetel, preblaznene vylohy (ty jejich Santy jsem asi moc nevnimala, prijdou mi kycoviti jen nekolik let tamu na zad…)
Ale zpet k vypraveni. Po navratu domu jsem byla jak na trni, i Praha se mi zdala mala, a rozhodla se odletet na dalsich 6 mesicu. Bydlel jen s mamou a meli velky dum, takze misto se pro me naslo. Postupne jsem se zdokonalovala v anglictine, vlasac (uz davno osrihany, dlouhe vlasy jsou prece 80.leta!!!) Aha… (zklamane) byl desny akcak – schopny jet par hodin na koncert i 3x do tydne, vecne neco vymyslel, aby jsme se zabavili, (tedy on by se bavil stejne, jen me bral s sebou…), ze se mi moc nechtelo domu, jak jsem puvodne planovala. Za necele dva roky jsem se ale odstehovala (zkratka to uz nebylo onco) a casem i uplne presunula do jine casti NY, nasla misto v utulne italske kavarne, po nejake dobe jela na nejaky cas do Cech…. a pak pro zmenu, sem….. (zkratim to)…
No, a pak uz to slo rychle… Jednou jsem se vracela pozde vecer z hlidani a doucovani cestiny jedne skolacky (tata Cech, mama mistni) a potkala se s mym nynejsim manzelem.( Jak jinak nez ve vlaku, ale tentokrat metrovem). Ted zpetne premyslim, ze jsem tady vetsinu “kamosu” potkala v metru. Neptejte se jak. Nijak jsem na nikoho necivela, nehulakala ;)))). Jen jsem se jela vysnorena a natesena nekam (cilene) bavit…. Kamaradka mi pak rikala, kterou trasou to, prosim te, jezdis? Ja chci take nekoho potkat!!! Pujdu si sednout na Tvoji zastavku!!! 😉
Samozrejme, ja si VAZNE planovala za nekolik mesicu jet domu, zkusit si najit praci, tesila se….., ze uz mi to pendlovani leze krkem… jenomze osud tomu asi chtel jinak a misto odjezdu byla svatba, kde, abych Vam pravdu rekla, jeste par dni predem jsem si vubec nebyla jista, jestli tu chci takhle “na ostro” zit, kde rozhodovani (o pendlovani) nebude jen na me a vic nez pravdepodobne zustaneme zde nez v Cechach…. Nakonec jsem se ale predstavila “sama”, a asi to rozhodlo…. styskalo by se mi ….. ale i ted, s odstupem casu, si rikam, jake to bylo tezke rozhodnuti, definitivne se “odriznout” od rodicu …… znamych, kde se vztahy mozna trochu ochladi, kdyz je najednou jiste, jak ta Klarita zustava, !vdana!, v Americe…
Co mi nejvice chybi, je rodina, i ti mozna trochu ochlazeni znami…… pak dlouho nic (aby to nevypadalo, ze hned za zname cpu tv, ceske filmy, knihy, casopisy..), a take jidlo (to u nasich a babicek.., ale i ten hospodsky gulasek s knedliky).
Co jsem ale ziskala. Manzela, malou “kocicku”, socialni zazemi zase z jineho pohledu, tak zkratka, mam co jsem chtela…?? Ukoncim se nostalgicky. Casem se uvidi, co zivot prinese…