Budete objíždět všechny malé obce v okolí vašeho bydliště. Budete se procházet malebnými vesničkami, zastavovat se před nejhezčími exempláři a v duchu budete vystěhovávat stávající majitele a nastěhovávat tam SEBE.
Budou se vám zdát barevné sny, plné zlatých cinkajících mincí. Bude se vám zdát, že slyšíte zvonit telefon, po jehož zvednutí se ve sluchátku ozve: „Vaše vzdálená tetička v USA (kterou jste nikdy neměli) náhle skonala bez potomků a rozhodla se vám odkázat veškerý svůj majetek, který čítá tolik a tolik milionů…
Budete nadějeplně prohrabávat svojí poštovní schránku s touhou nalézt tam telegram, který dí: „Stáváte se hlavním výhercem v naší loterii (které jste se nikdy nezúčastnili) a vyhráváte TOLIK A TOLIK MILIONŮ…
Ve SKUTEČNÉM životě budete obrážet banky a stavební spořitelny, ve snaze vyškemrat, co se vyškemrat dá, abyste si mohli splnit ten svůj veliký dětský sen.
Současně se pustíte do hledání kýženého objektu. Po tom, co zjistíte, na kolik peněz vlastně „dosáhnete“ vaše požadavky se sníží z „který dům se nám LÍBÍ“ na „na který dům MÁME“.
Ve finále, kdy budete už tak moc vyčerpaní tím únavným hledáním a pátráním, naleznete HO.
Záměrně nepíši, naleznete TO, protože VÁŠ dům, bude míti (poněkud poťouchlého) ducha a zcela jistě dostane i své jméno.
Ta BARABIZNA, která vás polapí, vás dostane na díru v podlaze, parádní výhled ze střechy a nádhernou – zatuchlinovou vůni. Také vás dostane na skutečnost, že je okamžitě K MÁNÍ. Majitelé se jen jen třesou na to, aby vám ji prodali (bodejť by ne, je na prodej už několik staletí..) a dokonce vám dají i SLEVU!!!! (Vědět tenkrát, co víte dnes, taky byste si tu slevu dali…)
Pořád vám to ještě nebude docházet. Ani v okamžiku, kdy budete podepisovat smlouvu, ani v okamžiku, kdy budete v ruce držet klíče. Dokonce ani v okamžiku, kdy si budete poprvé prohlížet svůj nový občanský průkaz s úplně jiným místem trvalého pobytu.
Poprvé tomu uvěříte teprve tehdy, kdy u VAŠEHO domu zazvoní VAŠE paní pošťačka.
Nastěhujete sebe, svůj nábytek, svoje oblečení, knihy, nastěhujete svá zvířata.
Zvláště pro tyto němé tváře to bude, hlavně z počátku, ŠOK.
Budete sedět na zahradě a pozorovat svého psa, který se, s klackem v hubě, snaží narvat NAŠTORC mezi plaňky plotu. Váš pes se postupem času naučí, že plot je tu od toho, abychom ho překonávali, což brzy začne činit velice rád a s ohromnou chutí. Jako první člen domácnosti objeví, kde v obci jsou postaveny POPELNICE, což vám oznámí svým vítězoslavným příchodem domů s ohnilým rohlíkem v tlamě.
Úsměv na tváři vám vykouzlí váš kocour. V prvních dnech se neodváží dojít dál, než dvacet centimetrů od vchodových dveří. Tam se bude tiše choulit, třást se po celém těle a žalostně mňoukat, zatímco za plotem bude vřískat parta vesnických kočičích výrostků, kteří se už nemohou dočkat, aby si toho vašeho CHUDINKU parádně podali.
Vašemu chudinkovi bude stačit asi tak týden na aklimatizaci. Potom vám začne, za odměnu, že jste ho sem přestěhovali, nosit do BOT mrtvé krysy a ptáky. Také, zřejmě za odměnu, začne odmítat používat svůj kočičí záchůdek, na kterej byl tak hezky naučenej, a místo něj začne používat celého prostoru vašeho domu. To bude také ta poslední kapka, kvůli které ho vykopnete „na vesnici“, čímž z něj definitivně uděláte kočku vesnickou. Odteď je jeho výsostným bydlištěm a královstvím vaše stodola. I když už bude vypadat, že si opravdu zvykl, přeci jen se vám ho občas podaří zahlédnout, jak s odporem našlapuje po vlhké trávě (právě pršelo) a po každém kroku oklepává tlapky.
Kapitolou sama pro sebe bude váš papoušek. Když jste ještě bydleli v paneláku, dělal vám děsnou ostudu. Máte totiž takového exota, který neumí mluvit, ba ani zpívat, ale zato umí vrzat jako stará železná postel. Pár měsíců takto vrzal, a vy jste na chodbách panelového domu potkávali samé rozesmáté tváře. Po dalších pár měsících vrzání, jste začali potkávat zachmuřené, poněkud unavené tváře, až jednoho dne vám blízký soused sdělil, že: „Byste toho šu…í mohli čas od času nechat, že v domě bydlí i normální lidé a ti se potřebují po noční trochu vyspat…“ Zmateně zapátráte v paměti, kdy jste TO dělali naposledy a jak hluční jste tenkrát asi tak mohli být. Pak vám to docvakne… PAPOUŠEK. Červení až na zadku jste vysvětlili sousedovi jeho omyl. Jeho tvář se zachmuřila ještě více a bez pozdravu odcházel. Do zvuku zavíraných výtahových dveří se prolinulo něco jako : „blbá slepice“ a „zakroutit krkem“. O důvod víc, abyste se odstěhovali.
Když ptáka jarabáka přestěhujete i s klecí na vesnici, nějakým zázrakem na pár vteřin utichne.
Ale jak říkám, bude to opravdu jen na pár vteřin. Jeho klec jste za teplých letních dnů rozhodli strategicky pověsit na venkovní zeď vašeho domu, aby vám doma neřval. (Po několika týdnech začnete potkávat čím dál tím více zachmuřeného souseda z protějšího domu, který se jen tak mezi řečí zmíní, že má zbrojní pas a pušku a nebojí se ji použít…) Váš papoušek se rozhodne této nenadále nabyté „svobody“ náležitě využít a téměř v tom samém okamžiku, kdy ho pověsíte ven, se začne učit „cizím řečem“. Velmi záhy zjistíte, že se k vašemu domu slétá veškeré ptactvo, které se v okolí vyskytuje, aby si toho cizáka prohlédlo, popřípadě s ním „pokecalo“ a zjistilo, za co že vlastně sedí. Občas, ještě hodně brzy z rána, kdy je ještě šero, zaslechnete vrzání vašeho papouška, které nabyde na intenzitě a žalostnosti. Po prvních pár výskocích z postele časem zjistíte, že se NIC MOC závažného neděje, že jenom na vašeho omřížovaného drobečka dostal chuť nějaký noční pták, či hloupá kočka.
Časem si ke svému stávajícímu psu, který je malý a k hlídání pozemku a vašeho DOMU se příliš nehodí, pořídíte psa ještě jednoho. Mnohem většího. Časem naznáte, že koupě tohoto hovada byl žalostný omyl. Je to sice miláček rodiny, ovšem k hlídání se moc nemá, ba ani to vlastně pořádně neumí. Nu, jednou ho však máte, sežrat ho nemůžete, tak si ho necháte. Kromě toho, že strašlivě slintá a je děsné prase, nebudí nijak velkou hrůzu. Abyste ho ochránili od ošklivých úmyslů zlých lidí, pověsíte si na plot ceduli: „Pozor pes“, kterou časem vyměníte za nápis „Pozor, blbej pes“ a ještě později za: „Pozor, zlej a blbej kůň“ (Ten „zlej“ je tam hlavně pro váš pocit, že opravdu někdo váš dům hlídá, i když tomu tak není…)