Přistěhujete se na vesnici…
Při prvním volném víkendu (ještě nemáte ani ponětí,do čeho píchnout…) navštívíte místní restaurační zařízení , protože TAM se domlouvají největší kšefty.
Potkáte tam zajímavé lidičky.
Lidé na obci, kam jste se právě přistěhovali, se dělí do několika skupin:
1. PRASTAROUSEDLÍCI. Tito se dělí ještě na dvě podskupiny. Prastarousedlíci, jejichž názoru si celá obec váží, bez nichž si ani moucha neuprdne, na nichž to všechno „stojí a leží“ (bez ohledu na státní příslušnost, pohlaví, náboženství a už vůbec bez ohledu na stávající státní zřízení a veškeré orgány tímto zřízením zřízené – obecní úřad, městský úřad…)
Druhá podskupina prastarousedlíků jsou ti, kteří jsou považování za černé ovce rodiny. Ví se o nich, celá vesnice je zná od plenek, je zapsán každý jejich hříšek, a i když je jim nyní 99 let, nic není zapomenuto a jsou navždy zapsáni jako „ten harant, co prolejzal lufťákům půdy a podpaloval stohy“.
Prastarousedlíci jsou snadno rozpoznatelní. Každého v obci oslovují křestním jménem, chovají domácí zvířata ( velmi krotká,statná a plodná domácí zvířata), jejich zahrady „nesou“ ovoce a zeleninu jakoby nic (a úplně všechno) a jsou schopni jít třicet kilometrů do obchodu, tam a zpět – třeba jen pro chleba, řka, že ti mladí dnes by to už nezvládli, že je jiná doba… (Mladí dnes to nezvládnou, ani když mají 1,6 TDi kombíka..)
ZCELA UPŘÍMNĚ…
2. STAROUSEDLÍCI. To jsou všichni ti, kteří se tu usadili dříve, nežli vy. Délka pobytu – libovolná, ale dle dostupných zkoumání, se délka pobytu pohybuje někde mezi 5 až 15 lety – před vámi…
Starousedlíci jsou takový zmetek. Rádi by měli stejná práva a privilegia jako prastarousedlíci, ovšem netěší se takové vážnosti a pokusí-li se o nějaký takovýto „obcotvorný“ počin, bývají prastarousedlíkům většinou pro smích… (Někdy je to dobře, někdy je to škoda…)
Se starousedlíky se navazují nejlepší přátelství, také vědí, co to je zde začínat a snažit se o přízeň prastarousedlíků, avšak přátelství s těmito starousedlíky může býti dvousečnou zbraní.
Je totiž možné, že získáte sympatie některého VIP prastarousedlíka mnohem dříve, nežli starousedlík a hned je oheň na střeše.
3. LUFŤÁCI. Tento terminus technicus, myslím, netřeba vysvětlovati. Pouze podotýkám, že někteří z nich mají jed jedovatější nad zmiji obecnou a jsou ve vyhláškách a zákonech, platících pro vaši obec, mnohem zběhlejší než vy. Jsou velmi rafinovaní. Dokáží na vás poslat policii kvůli hudbě, která hraje příliš hlasitě po desáté hodině večer a v zápětí zapálit na zahradě takovou vatru, kterou by nepovolil ani ten nejopilejší dobrovolný hasič.
MUSÍ vám to být jedno.
MUSÍTE VYDRŽET.
Lufťáci jsou tu od toho, aby přijížděli a hlavně ODJÍŽDĚLI.
Při jejich odjezdu úplně vidíte, jak si stromy na jejich zahradách úlevně svěsí větve, které až doposud musely mít vzorně, podle pravítka, do kolmice.
Neházejme ovšem všechny lufťáky do jednoho pytle. Někteří z nich si do vaší obce jezdí opravdu odpočinout, nevyhledávají spory, sdružují se do malých skupinek, které váš vnitroobecní politický a sociální systém nikterak neohrožují… ( Ale jsou jako Yetti – nikdo je ještě nikdy pořádně neviděl…)
4. VY. Prozatím nepatříte nikam. Ačkoliv to nebude z počátku patrné, každá z výše zmiňovaných stran se pokusí vás přitáhnout na svou stranu.(„Já váš barák znám jako svý boty, já jsem tam vyrůstal, já vás tam provedu a ukážu vám, kde tam co máte…“)
Přeci jen, když bydlíte na vesnici, kde opravdu tuhá zima začíná 30.září a končí 30.dubna, tam je dobré míti alespoň „takykamaráda“.
Velkým a objevným zjištěním pro vás bude fakt, že všichni obyvatelé vámi zvolené obce (vč. Lufťáků) jsou nějakým způsobem příbuzní. Příhraniční politické odsuny, znárodňování majetku, násilné zalidňování venkova, to vše zde zanechalo svou stopu. Brzy zjistíte, že VY jste ti JEDINÍ, kdo NEPATŘÍ DO RODINY.
Zde se nabízí pouze jediné řešení.
A/ Odhlédněte od stávající rozestavěnosti vašeho budoucího rodinného sídla.
B/ Soustřeďte se na kvapnou „výrobu“ dalšího a dalšího potomstva a následně se spolehněte na stále účinnou sňatkovou politiku.
NIKDY NEZAUJÍMEJTE PŘEDČASNĚ VŮČI KOMUKOLIV NEPŘÁTELSKÝ POSTOJ!!
Časem se totiž ukáže, že člověka, kterého vám vesnice celou dobu bude prezentovat za největšího ochlastu, posléze VŠICHNI zvolí do zastupitelstva obce a onen „postižený“ bude mít ten příslovečný palec nahoru či dolů nad všemi vašimi smělými plány…
I když jste nikdy předtím nebyli přílišnými zastánci sousedských návštěv a těmto „radovánkám“ jste se vyhýbali jako čert kříži, zde, na vesnici, náhle změníte názor.
Ona taková sousedská návštěva jednou za čas je docela potřebná věc.
Když žijete tam, kde lišky dávají dobrou noc a počet krav převyšuje počet stálých obyvatel v poměru 1:100, tak vám ani nic moc jiného nezbude.
Odhlédneme od takových maličkostí jako je chybějící potravina ve spíži a zaměříme se na mnohem důležitější problém.
V tuhé zimě se může stát, že budete od sousedů potřebovat i mnohem nepostradatelnější věci, než je hrnek mouky.
Když vám zamrzne voda v trubkách, budete nuceni si „půjčit“ i třebas záchod nebo pračku.
Vaše auto se do zamrzlého kopce samo nevytlačí.
Vy se zpod laviny, která na vás spadla ze střechy, sami nevyhrabete.
A vaše žena, která se právě nachází ve třetí době porodní, a vy jste tři sta kilometrů od domova, se sama do porodnice neodveze.
Udržovat dobré sousedské vztahy je prostě na venkově nutnost. Kdo jiný než ochotný soused by vám měl zavolat, že to vaše hovado psí zase zdrhlo a plandá po vesnici?
Kdo jiný než ochotný soused by se mohl sebrat a se svým vlastním velkým psem by šel obejít váš dům, protože měl pocit, že tam zahlédl někoho, kdo tam být nemá.
Když žijete na vsi, kde vaše děti jsou dvacátápátá a dvacátášestá stálá obyvatelka, prostě musíte se sousedy dobře vycházet. Jinudy cesta nevede..