Koček bývává na vsích spousta a jsou neomylným barometrem mezilidských vztahů, politické situace i finanční nezávislosti jednotlivých rodin, které žijí na vsi (ti, co mají nejméně, mívají koček nejvíce..). Navíc, kočky umí předpovídat počasí.
Když zaparkujete své vozidlo před domem, a dříve, než dokážete otevřít poštovní schránku, sedí na střeše vašeho ještě teplého auta KOČKA, znamená to, že se ještě jen tak neohřejete. Ještě pár chladnějších dní přijde.
Když se vám kočka snaží stůj co stůj vetřít do přízně, kdykoliv otevřete dveře čehokoliv (auto, stodola, dům, poštovní schránka…), také je ještě předčasné odkládat kožichy a vytahovat plavky.
Avšak, jestliže se ve vašem okolí začnou vyskytovat kočky tlusté, můžete se pomalu ale jistě začít těšit na teplé, slunečné dny.
Kočky tloustnou z mnoha důvodů.
Vesnické kočky mívají důvody dva:
1/ Jsou březí…
2/ Vyhladovělé myši, žijící na polích, obklopujících váš dům, už to nemohly vydržet a s prvními teplejšími dny se vydaly hledat potravu na právě vysychajících mezích. Vyhladovělá myš nebývá příliš HBITÁ a proto se stane snadnou kořistí vaší kočky.
Že přicházejí teplejší dny, poznáte také podle toho, že krávy z místního statku se přestávají sveřepě dobývat na vaší zahradu, kam NEPATŘÍ, naopak, spokojeně se potulují a přežvykují na pastvinách – kam PATŘÍ…
Že přicházejí teplejší dny, poznáte také podle toho, že na vašich právě zutých botách v předsíni netaje sníh, nýbrž zasychá bláto. Bláto bude zasychat také na vašich dlažbách, kobercích, kuchyňském nábytku, gaučích a pohovkách. Přímý důsledek nezavřených dveří a nevychovaného psa.
Že se už opravdu blíží ono dlouho a toužebně očekávané jaro, poznáte i podle toho, že venku bývá podstatně tepleji, než UVNITŘ. A to bez ohledu na to čím, jak a v čem topíte.
V předzvěsti teplejších dnů, nemají vaše děti nudli u nosu jen třikrát do měsíce, mají ji tam pořád.
Dostanete chuť mýt okna, rýt zahradu, umýt auto, protřídit skříně, vyměnit účes, manžela/ku, ventilky u kola…
Máte pocit, že když už jste to vydrželi až sem, tak teď už to vlastně bude těžká pohoda, protože slunce svítí, ptáčkové cvrlikají a venku to voní.
Smutnou pravdou ovšem je, že jediné, co vám jaro skutečně přineslo, jsou mnohem delší dny, déletrvající denní světlo a tudíž i možnost/nutnost pracovat déle, usilovněji a s mnohem vyšší kadencí, nežli doposud.
Na jaře totiž zjistíte, že nejen na domě je vašich rukou zapotřebí, vaší pozornosti se začne dožadovat také zahrada a přilehlé stavby, o jejichž existenci jste sice doposud věděli, ale NEPŘIPADALY vám příliš důležité.
Jednou z přilehlých staveb může býti taková stodola.
Ona je to děsně šikovná věc, ta stodola. Tuhle mi zbylo dvacet cihel, šup s nimi do stodoly. Tuhle zůstaly takový šikovný trámky, přece to nevyhodím – šup do stodoly. Půl pytle multibatu, to by se mohlo ještě hodit – šup do stodoly. Třičtvrtě desky sádrokartonu, pravda, už trochu zohýbaného, ale ještě by se mohl hodit – šup do stodoly. Dtto… Brzy zjistíte, že už nemáte co kam šoupat a rozhodnete se stodolu (garáž, kůlnu, chlívek, cokoliv…) vyklidit.
Pokud jste to dosud nevěděli, tak přebytečné věci „na pak“ a harampádí se MNOŽÍ dělením. Geometrickou řadou.
Ze třech odložených hřebíků vám do jara „vyroste“ promáčená, děravá lepenková krabice, plná rezavých pichlavých kousků, které se nehodí už vůbec na nic.
Z půlky pytle multibatu se vygeneruje půl TUNA, jako kámen tvrdých pytlů, které musíte od podlahy odbourávat bouracím kladivem, protože za dlouhou zimu vytvořily s podlahou vaší stodoly symbiosu.
Z dvaceti cihel vznikne balanční stojna, kterou jste, nevím proč, umístili přímo doprostřed odstaveného gauče (taky by se mohl někdy ještě hodit). Dali byste ruku do ohně za to, že když jste sem ty cihly na podzim dávali, žádný gauč tu NEBYL.
Spočítáte si, že ačkoliv jste majiteli dvou osobních automobilů, ve vaší stodole se vyskytuje komín gum „na přezutí“, jejichž počet se pohybuje někde kolem patnácti kusů, z nichž jeden patří nepochybně na traktor. (?!)
Ty kyblíky s barvou, která byla tak moc drahá a které vám opravdu hodně zbylo, vytrhnete ze dna skříně i se dnem skříně jen proto, abyste zjistili, že NĚKDO zapomněl na podzim pořádně zavřít víka, takže teď máte před sebou dno skříně, polepené dvanáctikilovými plechovkami s tvrdou šedou, nepoddajnou hmotou.
Uvědomíte si, že váš kocour je sice tlustý z nachytaných myší, ovšem myši, žijící ve VAŠÍ stodole, určitě nechytá. Zřejmě proto, že ho co do velikosti hravě strčí do kapsy. Také si uvědomíte, že ty zábrany PROTI ptactvu, které jste nechali instalovat na střechu PROTI ptactvu, se ptactvu výborně šikly při stavbách nových jarních hnízd. Kocour, který se vám tře o nohy, si této skutečnosti také právě všiml a následujících čtrnáct dní ho nejspíše neuvidíte, bude doplňovat bílkoviny poblíž zábran proti ptactvu(((-:
Vyklízení stodoly (kůlny, garáže…) má velice blahodárný účinek na lidskou psýchu. Je to očistný pocit. S každým kolečkem, plným harampádí, které odvážíte ke kontejneru, přistaveného prozíravým obecním zastupitelstvem, se vám trochu narovnávají záda a trochu více otvírají oči a začínáte mít pocit, že je to vlastně fajn den.
Oficiálně se tato bohulibá činnost nazývá „jarní úklid“, běžnému obyvatelstvu je však známá spíše pod názvem … debordelizace.
Takový jarní úklid je děsně nakažlivá činnost. Stačí jen, abyste si ráno stoupli zcela nestrategicky s hrnkem kávy k oknu a jste pro tento den naprosto ztraceni. Zahlédnete totiž souseda, který je známé ranní ptáče, kterak si to vesele vyšlapuje s bantamem ke kontejneru, v hlavě vám naskočí kontrolka a mozek vyplivne informaci – ANO, i TY jsi majitelem neskutečného bordelu, zazávorovaného ve stodole! Tak dopijete kafe a s povzdechem si jdete natáhnout modráky.
Zpráva o PRÁZDNÉM kontejneru, stojícím ve vesnici, se obcí rozeběhne jako morová rána. Takovej prázdnej kontejner je pravým požehnáním pro všechny ty kůlny, chlívky, garáže… Bohužel, takový kontejner není bezedný a tak se každý může přerazit, aby ho naplnil tím SVÝM nepořádkem.
Je zajímavé, co všechno lze v takovém kontejneru „po nájezdu“ zahlédnout. Dostatečný počet židlí pro pořádání menší vesnické slavnosti. Několik kusů slunečníků, které už posledních pět let spíše poskytovaly útočiště myším, než aby bránili majitele před slunečními paprsky. Nepřeberné množství polámaných hraček, rozvrzaných kočárků, lichých gumáků (jak to, že lidi vždycky vyhazujou jenom JEDNU botu?). Asi deset čel od postelí. (Marně přemýšlíte, KDO ve vsi rušil penzion…) A nádherná přehlídka starého, ztvrdlého a už nepoužitelného stavebního materiálu, který se ještě v zimě odkládal „na pak“ jen proto, aby za tři měsíce byl odstraněn, jakožto nepoužitelný.
