Jste spokojení, protože nemusíte nic dělat, protože NEMŮŽETE.
Podzimní tvář přírody se na vás přívětivě usmívá a nutí také vás připravovat se na zimní spánek.
Ze stromů na vaší zahradě spadne každou hodinu šedesát listů. Víte to přesně, počítali jste to.
Jednou-dvakrát jste to zkusili shrabat. Pak jste se na to vykašlali. Ono TO do jara počká…
Padá listí, padá déšť, padá všechno…
Na ostatní obyvatelstvo padá podzimní deprese, na vás padá postupný, plíživý pocit neskutečné ospalosti. Příjemné ospalosti.
Máte pocit, že si můžete, alespoň na chvilku oddechnout, než to všechno začne na novo.
Sedíte u roztopených kamen, v ruce šálek čaje, vaše děti na koberci usínají nudou a vy se díváte z okna a počítáte padající listy.
Jeden, druhý, třetí…