Žebrající potomci
Vcera jsem jela s detma /triletym synem a rocni dcerou/ do mesta. Potrebovala jsem si neco zaridit a protoze jsme se zdrzeli a byl pomalu cas obeda, rozhodla jsem se jit s nima do restaurace. Vedela jsem,ze to nebude zadna prochazka ruzovou zahradou, ale nez by jsme dojeli domu a ja neco uvarila, tak by mi dcera usla bez obeda. Tak jsem to teda riskla. Sedli jsme si na zahradku, ale jelikoz byl posledni skolni den a rodice brali deti na pohary, bylo docela plno. Vedle nas sedela parta nejakych cyklistu, ktery byli na nejakym vylete a stavovali se na obed. Celou dobu se na deti usmivali a byli celkem fajn. Kdyz cekani na jidlo trvalo asi pul hodky, deti zacaly byt dost protivny. Zkousela jsem je vsemozne zabavit, ale kdyz uz nic nezabiralo, pustila jsem je do placu. To jsem nemela delat. Dcera sla suverene k vedlejsimu stolu a zacala se sapat po batohu, ktery lezel na zemi. Pan, kteremu batoh patril z neho vytahnul cokoladu a dal ji pres me protesty Agatce. Kdyz to zaregistroval Natulda, tak se k nebohemu panovi vydal, ze chce jako taky neco. Ten nevahal a vytahnul tatranku. A do tretice se vratila dcera a ta dostala asi to posledni, co mu zustalo a sice jablko. Moje protesty a okrikovani deti bylo marne. Pripadala jsem si jako socka, ze nedam tem ubohym detem ani najist. Ty se do toho hned pustily a kdyz jsem jim to vzala, tak velmi hlasite protestovaly. Kdyz prinesli obed, tak se v nem trochu postouraly a v podstate jsem to vsechno snedla ja. Myslim si, ze uz s nima nikam nepujdu. Chudaka cyklistu obraly o celou svacinu, ale tomu to asi nevadilo, protoze kdyz odjizdel, tak se na ne smal a jeste jim maval. Akorat ja jsem byla tak nacpana, ze jsem si pak v aute musela povolit kalhoty.
Monika