Na poprvé tu mám téma ve spojení s dětmi a miminky naprosto předvídatelné – papáníčko! I přesto tajně doufám, že vás prachsprostým popisem našeho nedělního oběda neunudím k smrti. To jsem troufalec, co?
Jednou v neděli dopoledne jsem uvařila květák a brokolici s tím, že pár kousků obalím a usmažím, zbytek rozmačkám pro Áňu (10 m), něco jí rovnou naservíruju a zbytek zamrazím, prostě nic neobvyklého…
… pak se mi ale vybavilo, že Jiřina zkoušela dávat Haničce už i kousky brambor a hrášek s kukuřicí. V kombinaci s tím, jak jsem se vytahovala, že naše slečna baští opravdu všechno, bylo jasné, že…
Anička spala, tak jsem jí uvařila i brambory a červík pochybovač začal hlodat, ať neblbnu, že to bude po celé kuchyni a to že přece nemám zapotřebí. Pak jsem si ale uvědomila, že vzhledem k Andulčině nové zábavě, to po celé kuchyni bude tak jako tak, tudíž vlastně vůbec nic neriskuju.
Naše slečna se poslední dobou u jídla baví tím, že ho prská a ohromně se pak chechtá. Nejdřív mě napadlo, že začíná jídlo bojkotovat, ale ona baští fakt ochotně, jen se prostě i u jídla chce bavit. Když neprská, pro změnu se sápe po lžičce a chce se krmit sama, což je snad ještě nebezpečnější, protože s ní pak mává a kousky jídla odletují skutečně na všechny strany.
Jakmile jsem si tohle všechno uvědomila, bylo rozhodnuto – Áňa dostane kousky brambor, květáku a brokolice a…
Pak přišel první problém – do čeho jí to dám?
Nakonec jsem se rozhodla obětovat talíř a ve skrytu duše doufala, že je skutečně dost těžký na to, aby ho zahodila. Kromě toho v případě neúspěchu s kousky by se mi to v talíři líp rozmačkávalo.
Já ke stolu, Áňa byla usazena do své stolečkožidličky, tatínka jsme měly v práci.
(Svoji konzumaci smaženého květáku s brokolicí a hranolkami detailně popisovat nebudu, asi máte představu, jak se stoluje spolu s prtětem.)
Áňa svůj talíř pozorovala a zároveň předstírala, že ho nevidí.
Dala jsem jí do pusy kousek květáku…
V klidu ho požvýkala a snědla.
Dala jsem jí do pusy kousek brokolice…
V klidu ji požvýkala a snědla.
Získala jsem odvahu a dala jí do pusy kousek brambory…
V klidu ji požvýkala a snědla.
Hrábla do talíře pro ten největší kus brambory, co tam byl a začala ho zkoumat.
Dala jsem jí do pusy kousek květáku…
V klidu ho požvýkala a snědla.
…totéž proběhlo i s brokolicí a bramborou, Áňa přitom stíhala zkoumat ten kus, co držela v ručičce.
Začala jsem jí to nabírat na lžičku, tj. dostávala několik kousků naráz. Pořád spokojeně baštila.
No, nebudu to natahovat. Zlikvidovala celou porci. Všechno si požvýkala, neměla čas na prskání a byla spokojená, že se v tom může patlat.
Zjistila jsem, že:
Áňa zjistila, že:
Tolik o našem nedělním obědu.
Nebojím se, že bych v někom tímto líčením vyvolala pocity hladu, spíš se obávám, jestli jsem vás nepřipravila o chuť k jídlu. V tom případě se omlouvám.
Těm, kteří bez újmy na zdraví (fyzickém i duševním) dočetli až sem, upřímně gratuluji a slibuji, že příště napíšu zas něco trochu obecnějšího.
PS: Ještě jednu věc bych zapomněla – večer jsem ještě zjistila, že
6. mám brambory (brokolici, květák) ve vlasech za ušima!
Áňa je vážně mazel…
