Jak to tedy bylo s tou včerejší návštěvou? Nečekejte žádná dramata. Prostě se u nás po dlouhé době stavil bratranec s manželkou a malou Natálkou, která je o tři měsíce mladší než náš Krisťula. Sotva jsme se usídlili v obýváku, vytasili se s dárkem – Kristýnku, koko! Nejdřív jsem myslela, že z tašky vyloví nějaké sušenky nebo piškoty. To se mi sice moc nezamlouvalo, protože ani to synovi moc nedáváme. Na „mlsání“ dostává jablíčko nebo jiné ovoce, občas mu do kaše přidám na přilepšenou rozinky. Nic mu nesladím a jemu to nevadí (jak taky, když se s cukrem vlastně ještě nesetkal). Proto jsem nebyla nadšená z představy, že do sebe nasouká sladké sušenky. Pak jsem si ale řekla, že jsem možná úzkostlivá až moc, že malej už má víc než rok a jedna sušenka mu neuškodí. No, budiž.
Jenomže jak jsem se podívala, co mu podávají, nestačila jsem se divit. Eva mu podávala tabulku čokolády! Nechci přehánět, ale vážně mě to šokovalo. Naštěstí v tu chvíli bratránek zřejmě zachytil můj zděšený pohled a zachránil mě, když se zeptal, jestli to Kristýnek baští. Tak jsem se omluvila, ať se nezlobí, ale že čokoládu mu nedáváme. Vzali to celkem sportovně, ale nezapomněli mi vysvětlit, že věčně ho hlídat nebudu a že jednou tu čokoládu jíst stejně bude. Pak následovala debata o zakázaném ovoci atd.
Možná to taky znáte. Já si nemyslím, že Krisťula v životě neochutná čokoládu ani jiné sladkosti, ale jsem přesvědčená, že aspoň do tří let bez ní může žít naprosto spokojeně. Je to pro něj zdravější a když neochutná, nebude mu to chybět a já nebudu muset řešit problém s přeplácaným žaludkem od sladkostí.
Babičkám jsme to s manželem vysvětlili předem a vypadá to, že pochopily, i když se na to moc netváří. Moje máma si myslí, že mě zblbnul manžel, manželova zas, že divná jsem já, ale zdá se, že naše rozhodnutí budou respektovat. Kromě toho bydlí obě v jiném městě než my (50 a 70 km), takže zas tak velký vliv zatím na malého nemají. Jak to ale bude třeba za rok, kdy by k nim už mohl třeba sám na víkend, to netuším.
Proto se chci zeptat, jak jste takový problém řešili vy? Je moje představa dítěte, které nemlsá, opravdu zcestná? Dá se nějak předejít tomu, aby ho se sladkostmi „seznámil“ příliš brzy někdo jiný?