Člověk míní osud mění. Krásně si klábosíme, máme čajíček a bábovičku mramorovou. Klídeček. Najednou zvonek a kdo za dveřma – Krista, ále holka nemáš droždí? Přijdou mladý a prý mámo, udělej knedlíky a já ani kostičku. Jo, mám, počkej, hned ti ho dám. Ovšem Kristýnka uvidí botky samochodky a hned – jé ona je tu Zdenka, tož holky já pobudu. Jen co to řekla, bylo jasné, co bude následovat. Ona jak proutek, my hrušky, na stole bábovka, čokoládky od zajíčka, to neprojde!
A taky že ne. Já hlava děravá měla na stolku MF dnes. Ano, ty novinky, co maji přílohu o hubnutí! Zrovna vyšla! Ještě nepřečtený a ona – copak to tu válíš holka? Noviny jsem neviděla ani nepamatuju. A že pamatuje. No, bylo jasno, tedy mně, Zdenka ještě netuší. Tu Krista sjede pohledem nás, pak stůl a hned. Holky, co to má být? Chcete prasknout? Stačila jsem ještě sklopit očka, Zdenička nic netušíc, co má Kristýnka s tím prasknutím, jí nandává na talířek bábovičku, jez je dobrá, odpočiň si. Já taky odpočívám. Tož to byl konec.
Holky, obě se tu cpete div neprasknete, kdo se má na vás koukat a tady to máte jasný, čitelný, srozumitelný! Já se vám divim. Teprve teď si Zdenka všimla, čím nám mává před očima. Co zase píšou ti hubeňouři. Já vám řeknu co, přines váhu, metr, papír, tužku, jo, sešit by byl lepší. Tak přináším zmíněné potřeby. Hned máme každá svou stránku, jsme odborně zváženy, změřeny a odsouzeny! Odborně proto, neb Krista je zdravotní sestra rehabilitace! Což je další mínus pro hrušky. Náš osud byl jasný – galeje hladu, odříkání, námahy a vše pod odborným přísným dozorem naší přítelkyně. Vše zaznamenáno, podtrženo, odsouzeno. Tak a teď máme přísun potravy 5000 kJ na den!
Myslela jsem si, že zešedivým, pomřu hlady. Já hruštička slaďoučká, vnoučátek se nedočkám, pravda ještě nejsou ani na cestě, možná třeba jsou už nějakou tu minutku stará, kdo ví? Vyndavám váhu a vše nejdříve jde tam, pak přepočítám, hezky na talířek a mlask do bříška. Musim jíst 5x za den intervaly 2,5 – 3 hodiny. Po snídani mám celkem hlad, jablíčko k svačině slupnu jak nic, kdepak je můj milovanej rohlíček hezky s máslíčkem, sýr a salámek? Jen smutně koukám. Obídek je jak pro králíka, nemůže nahradit knedlo, vepřo, zélo. Kdepak. Odpolední svačinka, tak to je jiná – mám bochánek, sice 100 g, ale s čajíčkem, tož si pošušňám. Je tam, ovšem obídková zelenina, co byla přílohou, v bříšku pěkně bobtná, roste, pracuje. Ještě večer ji cítím, jak tlačí. Večer jsem chytřejší, mám 100 g chlebíčka se zeleninkou, tedy ředkvičky. Tož udělám dva pražáky (silnější plátek rozkrojím na tenký), tím opticky ošidím očka svá, neb dva krajíčky vždy pojídám. Pokladu zmíněnou zeleninou, ale vše aby ladilo chuti i oku, jemně posypu sýrem strouhaným. Krásně vypadající slupnu vše, nic nenechám. Při celkovém sčítání prokletých kJ zjišťuji, že jich mám 4714 za celý den! Milé dámy, spolubojovnice, jaké bylo moje zjištění, že jíst 5x v pravidelném intervalu je velice obtížné, ne časově či pracně, ale žaludek je plný. Nežto při neustálém zobání nic nepoznáte. Tak mám jedno ponaučeníčko. Jako odměnu za ušetřené kJ si slupnu jeden(!) čokoládový penízek. Nevážím, nepočítám, nezapisuji. Jak bych to Kristě vysvětlila! Je tam. Zítra pokračujem, ovšem se speciálním cvičením ušitým přímo na naše tělíčka, vhodná k neduhům vlastním, jen doufám, že přežijem. A to si Krista říká naše nejlepší kamarádka. Jen nevím, kdyby byla naším nepřítelem, co by vymyslela.
P.S. Vydržím, neb za necelý měsíc přijdede Špagetka i s dárečkama, co kdyby přivezl šatičky? Pravda chtěla jsem sárí, ale kdo ví…