Ale teď vážně… je to tak strašný? Pročítala jsem zdejší diskuzi na téma děti a média. Jsou tam příspěvky podobné příspěvkům v jiných diskuzích na toto téma na spoustě jiných servrech. Vypadá to, že jsou jen dva typy rodičů. Jedni, kteří jsou radikálně proti televizi, počítačům atd… tito rodiče v 99% sami televizi ani počítač doma nemají a jsou přesvědčení, že dělají pro své děti to nejlepší. Druzí, a těch je většina, doma televizi a další masová média mají, běžně je používají a dříve či později se tato média stanou přirozeností i pro jejich děti. Je zajímavé, že drtivá většina těchto rodičů má pocit, že to není dobře, ale prostě to tak nějak berou. Stalo se a tak i přes pocit, že pro jejich děti to není nejlepší, nechávají věcem volný průběh.
Jenže čím více o tom přemýšlím, tím více se mi chce křičet: „Ale já nejsem špatný rodič. Co je na tom, když dítěti pustím pro něj vhodný program!“ Mám pocit, že to nejhorší, co bych mohla svému dítěti udělat, je, že nějaký „trend“ pojmu příliš dogmaticky. Už v těhotenství jsem pochopila, že pravda je vždy někde uprostřed a všeho moc škodí. Najít správnou cestu je vždy otázkou kompromisu a vlastního zdravého úsudku. A tak jak jsem zvolila kombinaci biopotravin s „normálními potravinami“, tak jak sem zvolila kombinaci papírových a bavlněných plen… tak volím kombinaci životního stylu s médii i bez nich.
Je samozřejmé, že si se svojí holčičkou hraji, že jí čtu, že spolu chodíme hodně ven… zvláště teď, když je tááák krásně, ale média jsou součástí našeho světa. Je hloupost dělat, že to tak není. Naše děti budou vyrůstat v digitálním světě… ve světě, který si možná ani neumíme představit. Jen si vemte, kolik se toho změnilo za posledních 10 let… kdo by si pomyslel, že každý člověk bude mít jeden či více mobilů… kdo by si jen dokázal představit, že skoro každá rodina bude mít doma počítač… vzpomeňte na tu dobu a představte si, že by vám někdo řekl, že každy bude mít možnost sednout k počítači a během vteřiny zjistit vše, co potřebuje, že přes počítač bude komunikovat se spoustou lidí, nakupovat, prodávat, sdílet… že běžnou součástí našich životů se stanou krabičky, kterými se dá nejen kamkoliv kdykoliv zavolat, ale které umí fotit, nahrávat, pouštět hudbu, kterými se dá i platit… že stroje budou umývat nádobí a péct chleba… atd atd… říkali byste si, že jde o scénář ke sci-fi filmu, ne? Zvláštní, jak nám to teď připadá samozřejmé… trošku mě až mrazí co bude za dalších 10 … 20 … 50 let.
A proto, stejně jako je skvělé, když dítě slyší v rodině dva jazyky a osvojí si je oba jako svoji přirozenost, myslím, že je dobré, aby dětem nebyla upírána možnost koukat se na televizi, „pracovat“ na počítači, používat mobil atd… Moje dcera se díky televizi umí lépe soustředit i na to, když jí něco povídám, od té doby, co se začala koukat na televizi (jedná se opravdu o půl hodinu, maximálně hodinu denně), vydrží déle u čtené pohádky. Skvělé jsou interaktivní pořady. Například u Sezame, pojď si hrát tleská spolu s Bohouškem a „tancuje“, když se tam zpívá. Tancujeme samozřejmě i na písničky, které si zpíváme nebo na písničky puštené z CD, ale zde mi přijde skvělé, že chápe tu změnu… teď postavičky mluví, teď tleskají a teď zpívají…
No, mohla bych psát dál, ale nevím, zda-li už se do toho moc nezamotávám. A tak raději skončím a poprosím vás, abyste se vyjádřili… mámy, tátové, co vy na to?
A ještě na závěr…
Pěkně jsem se rozepsala, že? Ale to jen proto, že sama balancuji na tenké hranci mezi přesvědčením, že vše co jsem výše napsala, je pravda a že tedy krapet té televize je pro moji holčičku jen přínosem a tím hrozným vtíravým pocitem, že to vše co jsem napsala jen jen trapná výmluva na moji pohodlnost?!?!
😀 😀 😀