ŠVD: Dálkové studium aneb Studující maminka

Můj důvod byl, a je stále, mít vysokoškolské vzdělání, protože je to důležitý požadavek na rodiče, kteří chtějí mít dítě v domácím vzdělávání na druhém stupni ZŠ. Nechci, aby se právě toto stalo překážkou, pokud by taková situace nastala.

Ale už teď vím, že kromě titulu (pokud tedy školu úspěšně dokončím) mi studium přináší velký osobnostní rozvoj a upevňuje vztahy v naší rodině.

Na studium jsem se dala, protože bych ráda pracovala s dětmi. Sice teď pracuji v jedné soukromé mateřské školce, ale jde o práci na poloviční úvazek a pouze jako asistentka učitele. Ráda bych pracovala jako učitelka.

Je to obtížné, nutná je dobrá organizace a také určení priorit. Výhodu vidím ve volbě oboru, který koresponduje nejen s věkem mých vlastních dětí, ale i s mojí prací. Takže studium, práci i rodinný život mám provázaný, mohu využít poznatky z jedné, druhé či třetí složky ve všech ostatních a vzájemně   vše propojit a tím každou část obohatit.

Jinak je to samozřejmě v životě manželském, ale s manželem jsme se našli jako osobnosti schopné žít sami, nepotřebujeme, aby nám druhý zaplňoval čas, takže jsme spokojení, milujeme se a vycházíme si vstříc, i když společně stráveného času by se mohlo zdát málo.

Skloubit všechno dohromady je někdy těžké. Zvláště teď v prosinci toho bylo opravdu moc. Ve školce příprava na Mikuláše a Vánoce, ve škole plno písemek a zkoušení, doma úklid a pečení.

Rodina to zvládá docela dobře, nic jiného jim ani nezbývá. Pro děti nastala změna v tom, že jsou doma samy, než přijedu z práce. Ale celou dobu stejně prosedí u televize nebo tabletu.

S tím bohužel nic neudělám, protože doma nejsem. 🙁 Nejmladšího mám s sebou v práci, což je super. Jinak nevím, jak bych to dělala, protože nemám nikoho, kdo by ho každý den vyzvedával ze školky.

Přednášky jsou jednou za 14 dní v pátek /celý den zpravidla 12 hodin s krátkými 5min. přestávkami/, jednou za měsíc je i sobota. K tomu mám každý týden na hodinu a půl AJ, ale ta je nepovinná, nemusím chodit, ale musím udělat zkoušku na konci studia, takže pokud někdo umí, nemusí tam být. Pak je nutná praxe – 6 týdnů v MŠ, to si samozřejmě řeším v práci a jeden celý týden bude soustředění na pohyb – tělesná výchova, budeme někde na horách i spát. Do toho jsou různé zkoušky a konzultace, zpravidla když má čas vyučující. Časově se mi zdá být studium náročnější než jsem očekávala, navíc hlídání dcer vždy řeší manžel a protože chodí do práce, je to mnohdy dost nepříjemné. Dojíždím 25 km.

Na přednášky chodit nemusíme, ale protože se tam vlastně dozvíme, co je potřeba ke splnění předmětu, tak se mi to jeví jako nutnost. Zpravidla na první přednášce zjistíme, co vyučující chce, na druhé si ujasníme, co jsme nepochopily a pak už je zkouška nebo zápočet. Vše si člověk musí vyhledávat sám, odhadovat, co je důležité, co není, někteří vyučující jsou ochotni konzultovat emailem, někteří nikoli, to je pak také obtížné. Asi jeden z pěti vyučujících dodá materiály, ze kterých se učit. Ostatní skutečně jen nadiktují knihy (tak deset na předmět) a nechají vše na vás. V tomto vidím největší nevýhodu oproti dennímu studiu. Po prvních přednáškách si tedy shromažďuji knihy, dělám si výpisky, pracuji na praktických úkolech – kreslení, modelování, výroba z různých materiálů, psaní seminárních prací apod. (to většinou se svými dětmi, takže se věnuji jim a zároveň škole), pak si v práci natáčím videa, která jsou nutná pro splnění praxe atd., na druhé přednášce se ujistím, že jdu správným směrem a do zkouškového období musím mít hotové všechny tyto praktické věci + připravené materiály, ze kterých se budu učit – výpisky a pak už se učím. Většinou v noci, když ostatní spí. K tomu ještě chodím soukromě na klavír, zpěv a dvě lekce Aj týdně. Znamená to tedy věnovat se něčemu denně, jsou dny, kdy nejsem schopná zpracovávat informace, tak pracuji na praktických úkolech a naopak.

Jelikož studuji na střední škole dálkově, máme školu každý pátek od rána. Na konci roku musíme mít splněnou 80% docházku, což znamená, že můžu chybět max.3x. Cesta do školy mi trvá 45 minut autem. Naštěstí nejezdím sama, tak cestou probereme učitele i školu. 🙂

Žádné, dostáváme jen požadavky na splnění předmětu. Mně zabere příprava průměrně hodinu práce na čemkoli každý den.

Domací úkoly moc nemáme, hlavně jde o přípravu do klavíru a flétny, kdy se musíme naučit co nám zadají. Učit se začínám v pondělí, víkendy si nechávám volné pro rodinu. 🙂

Musím říct, že denně se učím tak 3-4 hodiny. Do toho počítám i přípravu do výtvarky, kde vyplňujeme pracovní listy a kreslíme.

Manžel mě podporuje hodně, bez něj bych studium nezvládla nejen ohledně hlídání dcer v době školy, ale vždy mě podpoří, když už mi připadá, že bude lepší skončit – např. návrhem soukromých lekcí Aj, teď mi navrhl najít paní na úklid apod. Je to pro mě důležité, cítit, že chápe náročnost tohoto období. Širší rodina je ráda, že studuji, drží mi palce, ale nepomáhají. S úkoly mi “pomáhají” děti.

Moje rodina si myslí, že to nedám a dříve nebo později to musím vzdát. Myslí si to proto, že přes týden jsem na všechno sama a tudiž to nemohu zvládnout. Můj muž to bere stylem “ šla jsi do toho, tak se uč“.

Pomoc mi nemají jak, i když bych uvítala, kdyby mi děti více pomáhaly doma, bohužel to tak není. S jedním úkolem mi pomohl muž, kdy mi barevně vytiskl seminární práci do biologie na téma “ Co nám přinášejí stromy“. 🙂

Sice mi to tiskl tři týdny, ale nakonec jsem se dočkala a seminárku odevzdala včas. 🙂

Dálkaře učím už asi 10 let. Tyto hodiny mě moc baví, práce s dospělými se liší. I když u nás na škole máme studenty, kteří už jako náctiletí většinou vědí, co chtějí v životě dělat a proč je pro ně vzdělání důležité, u dospělých vnímám větší snahu a zájem o studium. Moje hodiny doslova hltají, ptají se, diskutují a snaží se z hodin odnést maximum.

Dálkaři se musí spokojit s omezeným počtem konzultačních hodin, musí studovat samostatně. Obsah předmětu by měl být stejný, bez rozdílů denního a dálkového studia. V praxi to tak ale určitě není a dálkaři mají většinou poloviční znalosti. Některé oblasti nemají probrané tolik do hloubky a chybí jim v některých předmětech delší čas na procvičení naučeného. Na druhou stranu si do hodin přinášejí praktické znalosti načerpané životem a prací.

Osobně bych asi neměla, ale ano. Přihlížím na tento fakt. Zkoušky jsou jiné, je mi jasné, že řada studentů se připraví jen na jednu zkoušku, ze které já musím stanovit známku na vysvědčení. Žáci denního studia píší několik písemných prací, vím jak pracují v hodině. Dálkaře nemám možnost tolik poznat a známka vychází právě jen z jedné zkouškové.

Pracovala jsem v MŠ a abych mohla zůstat, musela jsem se pustit do studia VŠ. V té době už mi bylo něco přes třicet, doma dvě děti a chuti studovat velmi pramálo. Přesto jsem si přála zůstat v práci a proto jsem se do toho musela pustit. Vezmu to velmi rychle, většina ví, jak to u mě probíhalo, protože jste mi všichni byli velkou oporou. Během školy se mi narodilo třetí dítko s vývojovou vadou, čekaly nás operace a první rok díky starosti o jeho vadu to nebylo rozhodně jednoduché, ale přerušit studium jsem nechtěla, nebyla jsem si jistá jestli bych se dokázala ke studiu znovu vrátit. Nemluvím o stěhování a rekonstrukci bytu. 😀 To co jsem chtěla hlavně napsat je poděkování mé rodině, protože bez její podpory tedy hlavně manžela bych nikdy nedostudovala… s oblibou říká, že by to bez učení zvládnul také protože mě pravidelně zkoušel. Když jsem měla zkouškové období tak jezdil s kočárkem, hlídal malého a mě nechával volné pole působnosti. Nerada vzpomínám na závěrečné zkoušky, nemohla jsem jíst, zvracela jsem, bylo mi špatně, spát jsem nemohla a nervozní jsem byla jako pr…átko… jsem tááák ráda, že to se mnou vydrželi a odměnou mi je červený diplom uklizený na dně šuplíku, díky němu jsem mohla zůstat ve školce s dětma a dělat práci, která mě baví.

Pokud se rozhodujete o dalším studiu, a je jedno, o jaký obor jde, určitě jděte do toho. Já i přesto, že jsem na konci týdne totálně vyčerpaná, nelituji, že jsem se do toho pustila.