Toto nenormální chování:) (cituji mého bratra:) se u ní projevuje i jinak – netěší se na prázdniny, ale těší se na písemky… měří a zaznamenává do grafů závislost teploty a srážek na průtoku řeky:) Vlastně obráceně:) Přiznávám! Máme kapající kohoutky!… Kadlička nám iniciativně:) spočítala, kolik nám to vlastně doma ročně prokape:), také už víme, kde máme rezervy v odběru elektrické energie:) Všichni doma věříme, že by z ní jednou mohla být (pro blaho našeho státu:) skvělá kontrolorka NKÚ:) „Miluje“ logické věci a čísla…a opravdu ocení, když dostane pod stromeček matematické úlohy k procvičování.
No, já jsem se do školy taky těšila…tedy přesněji – do první třídy:) V první třídě mi vážně stačilo:), že naše paní učitelka byla moc hodná a dlouhovlasá!!:) – připadala mi jako princezna:) Později už záleželo více na předmětech a hodně na učitelích, jak „to“ uměli podat a také na nich samotných… Myslím, že ten „správný“ učitel může dítě a vztah k danému předmětu podstatně ovlivnit… Začít chodit do školy totiž není jen tak:) Je to velká změna, Vaše dítě začnou formovat „cizí“ lidé a Vám nezbývá….než jim věřit. Věřit, že tomu, co dělají, nejen rozumí, ale umí i vysvětlit a (snad toho po nich nechci moc:) i nadchnout. Když se teď ohlédnu a přemýšlím o mých učitelích, připadá mi, že zpětně vidím bezpečně, koho z nich učit (i) bavilo:)
Starší sestra vyprávěla, jak jí do ordinace (je logopedka) přišel tatínek se šestiletým chlapečkem. Byl opravdu bystrý (ten chlapeček:) a choval se až téměř dospěle, ale špatně vyslovoval a nejvíc mu nešlo „R“ – měl ho téměř královské:) Nejdříve s ním zapředla rozhovor, aby chlapečka trochu poznala, chtěla, aby se rozpovídal a ona zjistila, co mu nejde. Chlapeček byl komunikativní“… ano, moc se těší do školy… ale ještě chodí do školky… má strach, aby ho tam vzali, když mu to „R“ nejde….“ „A copak děláš, když přijdeš ze školky?“ Jeho odpověď zněla: “Včera pršelo a tak jsem celé odpoledne poslouchal Straussovy valčíky…“ Tuto větu si, prosím, představte s tím královským:) „R“:)
Je to vážně chytrý kluk, ale to ještě neznamená, že o to bude v životě šťastnější… Do školy se (zatím) vážně moc těší… tak ho doufám nezklame:)
Ale třeba bude mít v životě štěstí už jen v tom, že potká ty „správné“ učitele… já mu to přeju!