Při dnešním návratu do práce po krásných, celých šestnáct dní dlouhých prázdninách, jsem si uvědomila, že jestli je každý začátek těžký, o návratech to platí taky. Děti se trousily do třídy volným krokem a dokonce nejen prvňáčci měli s sebou hračku, ačkoli před prázdninami už s hračkou do třídy nechodil nikdo.
Trochu jsem se bála, jak bude naladěn, či spíš nenaladěn, Radek. Ale překvapil nejen mě. Každý den máme vždycky ráno ve třídě schůzku na elipse, která je namalovaná na koberci. Tady se věnuje celá třída společnému tématu a práci. V pondělí je to vždycky tzv. UKAŽ A VYPRÁVĚJ, každé dítě i dospělák si přinese do školy nějakou věc, která se týká minulého víkendu, a něco o té věci všem poví. Samozřejmě po Vánocích byla řada věcí novými dárečky, ale jeden chlapeček nám přinesl fotku vánočního stromku s tím, že se mu tak moc líbil, že si přál, aby ho mohli vidět i jeho kamarádi ve škole. Jedna holčička zase přinesla zajímavou skleněnou památku na výlet do slavné sklárny Ajeto. Kromě nich elipse vévodila autíčka, panenky a plyšáci. Další výjimkou z tohoto pravidla byl Radek, který si přinesl leták z výstavy betlémů a u každého obrázku dokázal říct třídě, jaký je na něm betlém, jestli se hýbal, jestli tam tekla voda a dokonce zda tam byla zvířátka a jaká.
S chutí se pak Radek pustil i do práce a je pravda, že některá písmenka pozapomněl a do čísel se mu nechtělo vůbec. S matematikou se trápí a je mu to často líto. Trochu mu pozvedlo náladu, když viděl, že i jiné děti se častěji chodí ptát, jak se něco píše, nebo zda mají něco správně. O přestávce mi říkal: „Jsem rád, že je po přestávce tělocvik. Ale neboj, já si na ty písmenka zas vzpomenu. I ty čísla se naučím, víš, protože já už jsem teď velkej, už chodím do školy dlooouho, vždyť je už další rok!“
Až budu mít zase někdy chandru a pocit, že se mi nic nevede a do té hlavy že mi nic už neleze, doufám, že si snad na tuhle chvíli vzpomenu.