Ráda bych se s vámi podělila o první Anetčin pobyt ve školce. Byl to týden v Modrém nebi, odpoledne a s tématikou Džungle. Bylo tam 6 holčiček…
Protože to bylo poprvé, kdy měla být sama samotinká a 4 hodiny mezi dalšími dětmi, měla jsem malilinkaté obavy. Dokonce jsem byla připravená, že tam s ní budu celou dobu, ale po půl hodině mi „teta Mirka“ taktně naznačila, že pro děti je lepší, když je rodiče nerozptylují svojí přítomností. S těžkým srdcem a slzičkou v očku jsem tedy odešla.
Vlastně i já měla poprvé tolik volného času! Tolik času! Co jsem najednou měla dělat? Abych byla nablízku, kdyby bylo potřeba, celou dobu jsem strávila sháněním pěkné figurky zebry v hračkářstvích po okolí a nakonec jsem skončila v Kotvě. Venku bylo vedro a tam měli klimatizaci puštěnou naplno.
Celá netrpělivá jsem před šestou stepovala před školkou, tatínek se mnou. Když se poprvé dveře otevřely, vyhlížela mě trochu jiná holčička. Trošku větší, samostatnější a otrkanější 🙂 Málem jsem ji celou umačkala!
Ke svačině toho moc nesnědla, byla plná dojmů, ale co holky dělaly, to jsem se celý týden nedozvěděla.
Na úterý se Anet těšila, ve středu se mě pokusila udolat, abych s ní zůstala, ve čtvrtek mě tahala za ruku, abych neodcházela, a v pátek mi visela na krku a za nic se nechtěla pustit. Tety Mirky (byly tam dvě) byly skvělé, Anetku zabavily a já rychle odešla. Bylo mi to moc líto, ale brala jsem to jako zkoušku na listopad, kdy Anet začne chodit do školky a já do práce.
Až ve středu jsem konečně došla až domů, najednou jsem si to volno užila, i když jen do pátku.
V pátek byla besídka, abychom viděli, co naše berušky celý týden dělaly.
Téma bylo Džungle. Holčičky si rozdělily role zvířátek. Anetka byla Zebra, její oblíbené zvířátko. Ukázaly nám jak chodí žirafy, krokodýli, opice, sloni a samozřejmě i zebry. Oblečené do sukýnek a s maskami na hlavách. Teta Mirka zde ode mě sklízí první uznání, masky byly z barevných izolep, jako živé. Dále následovala ukázka protahování se, cvičení s básničkami, pobíhání a nakonec holky zahrály pohádku O domečku, ve kterém přebývala všechna zvířátka až do doby, než přišel slon a domeček zbořil. Pro autentičnost vyrobily papírové liány a džunglové květy.
Entuziasmus paní učitelky Mirky byl pro mě naprosto odzbrojující. Nádherně odříkávala básničky, pečlivě, a nutno dodat, že i ladně 🙂 předcvičovala, byla milá a navíc stále usměvavá. Jedna z maminek mi prozradila, že učila i malé balerínky balet. Berušky byly nadšené a co nejlépe a dle svých sil se snažily napodobovat všechny cviky a plnit pokyny. Poletovaly sem a tam a chvílemi to asi vypadalo jako hejno splašených kůzlat.
Až ve čtvrtek Anet začala z ničeho nic předvádět sem tam pár cviků. Nic k tomu neříkala. Po týdnu začala předvádět více a více cviků, dělá kytičky ze závěsu (jako z krepáku), předvádí, jak chodí zvířátka z džungle. Ukazuje, co všechno cvičily, nejvíce vypráví o Slonovém domečku.
Anetka byla druhá nejmladší a myslím, že se snažila. Na začátku prý chvilku sedávala stranou a zapojila se později, ale snad se jí tam líbilo. Oba s manželem jsme měli opravdu moc dobrý pocit z paní učitelky Mirky, zvoleného tématu programu a Anetčiny poskakující nálady. I ostatní rodiče byli nadšeni.
Děkujeme Modrému nebi, Vašim dětem a Irce 🙂
Zuzu a Anetka