Konečně nastal očekávaný den D a já vyrazila do třídy. Když jsem se blížila ke dveřím, linul se chodbou křik podobný vřeštícímu paviánovi. Ujišťovala jsem se, že to nemůže být moje třída. Má domněnka však byla mylná.
Při vstupu do třídy jsem byla málem sestřelena pinpongovým míčkem. Kluci byli ve třídě jako doma. Srazili si lavice a hráli obíhačku. Holky samozřejmě fandily. Vzpomněla jsem si na film Obecná škola.
Docela mě to vyvedlo z míry, ale během chvilky už všichni seděli v lavicích a zvědavě si mě prohlíželi. Bylo mi jasné, že budou zkoušet, co vydržím.
Nakonec jsme se dohodli na pravidlech a přestože to byla velice živá třída, myslím, že nám to docela klapalo.
Až jednou jsem málem dostala infarkt.
To bylo před velikonočními svátky. Dohodli jsme se, že si malé Velikonoce uděláme společně ve třídě. Kluci si přinesli proutky na pletení a holky vajíčka na barvení. Před velkou přestávkou (o druhé vyučovací hodině) jsme si povídali o vzniku Velikonoc, o tradicích, symbolech ………..
A pak to přišlo!
O velké přestávce si měli nachystat věci na barvení vajíček a pletení pomlázky. Já si mezitím odskočila do sborovny pro nějaké úřední papíry a moje zlatíčka využila nestřeženého okamžiku k trénování jednoho starého velikonočního zvyku, což já zatím vůbec netušila. Vyzvedla jsem si „lejstra“, koukla na nástěnku a pádila zpět do třídy. Už z dálky mě vítal onen křik podobný řevu paviánů. Přidala jsem do kroku, ale ouha. Uklouzla jsem na něčem vlhkém a měla co dělat, abych sama sebe ukočírovala. Podlaha byla celá mokrá.
Jak jsem se blížila ke třídě, řev sílil a z podlahy se stávalo velké vodní jezero. K mé smůle jsem ke třídě dorazila v tu samou chvíli jako náš pan ředitel. Zalapala jsem po dechu, když jsem viděla tu spoušť. Všude voda, holky mokrý od hlavy k patě a kluci s kýbly vody se jenom hihňali.
Umíte si představit, jak jsme byli pochváleni od pana ředitele. Nakonec místo barvení vajíček jsme sušili děvčata a uklízeli tu spoušť.
Ale řekněte sami, mohla jsem se na ně zlobit, když jenom trénovali starý velikonoční zvyk, i když trochu upravený (správně mají polévat vodou holky kluky)?
Jo, zvyky jsou zvyky.