Rozhodla jsem se, teda je možné že mé rozhodnutí ještě změním (a né jednou),že od září dáme Martínka do školky aspoň na dopoledne, i přes jeho stálou nechuť vůči školce…
Poslední dny strašně zlobil, neposlouchal, dělal si co chce a mám pocit, že „přetekl hrnek mé trpělivosti“ a už jsem mu i oznámila, že půjde do školky. Nevím, zda se za to-pokud se tak stane a i přes jeho nechuť, ho tam „odtáhnu“, mám cítit provinile????Mám pocit, že náš syn to potřebuje jako tzv. „prase drbání!“
Dneska se mě ptal, kdo chodí do školky a proč se do školky chodí. Začala jsem vyjmenovávat Pepíček, Nikolka…A proč se chodí do školky? Aby děti byli připravené na školu, jezdili do divadla apod. a aby byli se svými kamarády.
Pořád nad tím přemýšlím, ale kdo z nás se do školky těšil a chodil dobrovolně? Sama jsem tam chodila né s brekem, ale pořádným řevem.
Do září ještě dost času a tak doufám, že se s tím Martínek (budou mu v červnu 4roky) bude víc a víc smiřovat, že tam půjde. Každý kolem říká, že mu to jen a jen prospěje a nebude jen u máminy sukně.
Přesto si pořád kladu otázku?
Mám se cítit provinile?