Já kontroluji všechny doklady, které mám mít. Na vývěsce, která oznamovala zápis do MŠ bylo: rodný list, doklad o trvalém pobytu, doklad o očkování. Rodný list mám, doklad o trvalém pobytu (nenapadlo mě nic jiného, než občanka) a doklad o očkování, beru očkovací průkaz. Tři dny před zápisem jsem dostala od švagrové papír, který jsem si měla nechat potvrdit od paní doktorky, kde bylo jednou větou řečeno, že dcerka byla řádně naočkovaná a místo pro štempl od doktorky. Ona sama se o tomto lejstru dověděla taky na poslední chvíli a to jen díky tomu, že do školky dochází i dcera její kamarádky. Za doktorkou jsem byla s tímto lejstrem den před tím, ale z nějakých závažných důvodů neordinovala a doktorka, která ji zastupovala, mi ho dát nechtěla na základě očkovacího průkazu, že k tomu musí mít i evidenční kartu dítěte. Takže jsme nepořídily. Nicméně jsem se utěšovala, že snad k tomuto účelu bude stačit prozatím očkovací průkaz, kde jsou všechny údaje o absolvovaném očkování. Osmá hodina se přiblížila, tak jsme vyrazily.
Před domem chvíli čekáme, švagrová má zpoždění. Nakonec jde bez Ádi, pro Elinku částečné zklamání, ale jde kamarádka se svými dětmi, tak alespoň něco. Chytá se tedy za ruku Terezky a důležitě s námi všemi pokračuje cestou do školky. Švagrová běduje, že nemá potvrzený papír od doktorky, že to nestihla. Utěšuju ji, že jsem dopadla podobně, ale že to snad nebude taková trága.
Do školky dorážíme mezi prvními. Pro mě velká úleva, protože mi je čím dál hůř. Teče mi z nosu jak z vodovodu, kašlu jak stará tubera a horečka mi leze už z uší. Utěšuju se, že to bude jen hodinka a budu doma a potit se, tak to určitě zvládnu přežít. Proplítáme se chodbama a třídama ve školce. Elinka se samou nedočkavostí svléká ze svršků za pochodu a já to za ní nestačím chytat:-) Dorážíme na místo zápisu. Malinká třída, kde jsme prozatím byly první čtyři maminy s dětmi. Jde to rychle a za chvíli jsme na řadě. Beru Elinku za ručičku a míříme za paraván za paní ředitelkou. Elinka způsobně zdraví a usazujeme se na židli. Paní ředitelka mě žádá o předložení dokladu o očkování. Podávám ji očkovací průkaz a všímám si jejího přísného pohledu. Sděluje mi, že očkovací průkaz jí nestačí, že chce to „lejstro“. Vysvětluji jí, to co už jsem psala výše. Jenže ji to nezajímá, pokud prý nebudu mít toto potvrzení nebude se mnou dále jednat, bez toho prostě nezahájí přijímací řízení. Snažím se jí říci, že opravdu v tomto stavu nechci jezdit i s dcerou autem do vedlejšího města k lékařce, jestli ji opravdu nestačí, abych jí to dovezla třeba zítra nebo v pondělí. Odpovídá mi přísně že ne, že jsem měla dost času si to zařídit. OK, neměla jsem dost síly dál oponovat. Zvedáme se ze židle a jdeme. Dcerka zklamaná z toho, že už jdeme. Vysvětluji jí, že se ještě vrátíme, že musíme znovu za paní doktorkou.
Je mi fakt mizerně, lituju, že manžel je až do večera v práci, jinak bych tam poslala jeho. Říkám si, že pojedu pomalu a nějak to zvládnem. Dorazila jsem tedy k doktorce. Sestřička mi ochotně a ihned podává potvrzený papír a diví se, že v takovém stavu mě sem p. ředitelka žene. Na to jsem neměla co říct.
Jsme znovu ve školce, ale to už zhruba o hodinu a půl později. Na zápis čeká už asi 30 dalších maminek. Jímá mě hrůza nad pomyšlením, že tu budu čekat další 2 hodiny. Naštěstí se na mě štěstí alespoň trochu pousmálo a učitelka, která hlídkovala ve třídě mě poznala a vzala mě hned nařadu. Chvíli jsme čekaly, než paní ředitelka vyřídí maminku, kterou měla zrovna u stolu. Dcerka si hraje s dětmi, já stojím útrpně stranou s kapesníkem u nosu, abych někoho nenakazila a je mi líto, že si to nemůžu užívat s ní 🙁 Jsme na řadě.
Paní ředitelka znejistěla, jestli jsme to zase my nebo ne? Podávám jí její vysněné lejstro a teď už je spokojená. Dává mi další papír na vyplnění. Jsou tam jen základní údaje o jménu, datum narození, bydliště, důvod proč chci, aby nastoupila do školky, podpis a finito. Podávám jí vyplněný, ona na oplátku mi dává lísteček s datem 21.4. a vysvětlením, že k tomuto datu se máme dostavit a dozvíme se výsledek, zda bude přijata či ne. Nestačím zírat. Kde je nějaký pohovor? Třeba o tom co dítko umí, či neumí, co zvládá a tak podobně. Nic. Prostě nashledanou 21.4.
Tak nevím, jsem divná já nebo to tak prostě chodí? Čekala jsem, že si s ní třeba popovídají. Jak blázni jsme se učily říkanky, aby pak paní učitelce mohla ukázat, jak je šikovná. Asi to tak prostě chodí.
Nicméně z celého toho zápisu mám divný pocit. Zjistila jsem, že školka má kapacitu 85 dětí. K zápisu se přihlásilo přes 60 dětí. Zřejmě dojde k velké selekci. Paní ředitelka navíc naznačila, že přestože bude zbudována přístavba, tak nebudou moci přijmout všechny. Jsem tedy zvědavá, jak jen tak od papíru provedou výběr. Moc šancí nám nedávám, holt budeme se muset nechat překvapit 🙂
Naštěstí nic nenechávám náhodě. Sousedka u nás v domě pracuje ve školce ve vedlejší obci. Je to taková malá útulná školička, kde nerozlišují, zda dítko má bydliště přímo v obci nebo mimo ni. Slíbila mi, že nám zarezervuje místečko u zápisu, kdyby se ten náš nevydařil. Příští týden se tam pojedeme s dcerkou podívat.
Každopádně po tom čtvrtečním půldenním maratonu okolo zápisu jsem si vyfasovala 40-tku horečku a byla přikovaná tři dny k posteli. Chudák dcerka putovala k rodičům, protože jsem se bála, aby to ode mě nechytla. Každý den večer, když mi volali, aby mě pozdravili se dcerka ptala: „Naminko, ještě máš kašel? A teplotku?“ Když jsem jí odpověděla, že ano, tak mi řekla: „Tak to já ještě počkám u babičky a uzdrav se“. Je to prostě zlatíčko 🙂