Právě jsem se vrátila od své gynekoložky. Až do této návštěvy jsem nevěděla, jestli se mám radovat nebo ne. Přece jenom už máme dvě holky – Verunku, ta má dva roky, a Káju, která má deset let.
Těhotenský test jsem si dělala 6. 8. a byl pozitivní. První pocity byly všelijaké. Hlavně manžel se v tu chvíli tvářil, jakoby se stala hrozná tragedie. Také jsem si uvědomila, že 22. 7. jsem byla s dvouletou Verunkou na RTG a držela jsem jí tam nožičku. S vestou se nikdo neobtěžoval, takže se do smíšených pocitů přidává i strach. Denně probíhají rozhovory na téma dítě a interupce. Najednou zjišťuji, že manželův přístup se začíná měnit. Chci si vzít léky, které pravidelně beru (jsem totiž astmatik) a on se mně hned ptá – a můžeš je? Nato začne hned studovat příbalový leták. Nakonec konstatuje, ať je raději pokud to půjde neberu a počkám, co Mudr. na to řekne. Vybral už i pár jmen pro holčičku, takže se s miminkem smířil a začíná se těšit, HURÁ.
Dnes je 15. 8. a já začínám trpět ranní nevolností. Naštěstí zatím nezvracím, je to jen nepříjemný pocit. Ovšem z pachů se mi, jak se říká, navaluje. Jdu rovnou do poradny a říkám si – co když je to jen sugesce a mám třeba hormonální poruchu či cystu? Za chvíli ležím, po klasické gynekologické prohlídce na koze, a čekám na UTZ.
No a je to tady a já brečím při pohledu na fazolku, kde jak mi lékařka ukazuje, je krásně vidět průtok a je už znatelný i tepot srdíčka. Podle PM je to 8+2 tt podle UTZ 6+0 tt, ale to není nic divného, mám dlouhý cyklus a někdy mi i vynechá a dr. to ví.
Těším se a jsem zvědavá, jak bude moje třetí těhotenství probíhat. Zatím je klid. Termín mám 20. 3. a 7. 4. 2012.