Ano – těhotenství je někdy složité, náročné a končí nepříjemným porodem. Ale odměnou je nádherné miminko a štěstí a spojení s miminkem v bříšku v průběhu těhotenství. A teď už o tom, jak jsem byla na své miminko „napojená“ já…
Stalo se to hned na konci prvního trimestru těhotenství – gynekolog mi oznámil, že je vše v pořádku, ale že se vedle miminka v děloze tvoří cysta, která se zvětšuje. A že ji bude třeba odstranit. Jediné řešení – operace. Nechal mi asi 14 dnů čas (na naši svatbu), a tak jsem si užívala přípravy a na cystu jsem skoro zapomněla.
Neměla jsem z ní dobrý pocit – z toho, že bude někdo laparoskopicky „řezat“ hned vedle miminka. Z toho se mi dělalo špatně, a tak jsem se vždycky trošku naladila do meditace a propojila jsem se myšlenkami s miminkem – uklidňovala jsem sebe i jeho, jak všechno zvládneme a že se operaci vyhneme. Představovala jsem si, jak se cysta rozpouští a z těla mizí. Díky svatbě jsem pak skutečně na všechno zapomněla a užívala jsem si nejhezčí dny v životě. Pak nás čekala návštěva gynekologa a v ten den jsem měla opět obavy, jak to celé dopadne. Na ultrazvuku jsme byli oba – já i můj muž.
Gynekolog se vážně podíval, hledal cystu a nevěřícně prohlásil, že to snad není možné, ale že někam zmizela 🙂 Operace se tedy konat nebude! S manželem jsme se na sebe usmáli a konečně jsme si přestali navzájem drtit ruce. Byl to ten nejkrásnější zážitek v těhotenství. Když tedy pominu všechny „obyčejné dny“, kdy jsem si užívala hlazení bříška, plavání a povídání s miminkem, jeho kopání, vybírání jména a další – jak jsem již napsala – těhotenství je snad tím nejkrásnějším obdobím v životě, kdy jsme s miminkem jako mámy nádherně propojené!