Ve všem je poloviční pravda. Na učitele se hromadí plno jiných vedlejších úkolů. Argument, že učitel má i vychovávat a nejen učit, tady není namístě.
Myslím si, že mléko i zubař je otázkou zdraví a ne výchovy a tím, že ho řeší učitel, posouvá se pedagogická činnost mnohdy na vedlejší kolej, nehledě na to, že ubírá čas.
Proto jsem maminkám přednesla „opravdové“ výchovné problémy a dovolte mi, abych o nich napsala i Vám.
Ve škole máme dívku (podotýkám, že bílé pleti), které je patnáct let. Všichni víme, rodiče i škola, že tzv. šlape chodník. Počká, až rodiče usnou a vytratí se z domu. Tam na ni čeká auto, odveze a přiveze ji. Ráno se jí po probdělé noci do školy nechce, takže vznikají i neomluvené hodiny. Co s tím? Škola jí tak akorát může pozvat před výchovnou komisi, tam si vyslechne možné následky, které jsou jí stejně jedno, a pokračuje ve své „činnosti“ dál.
Příkladů jiného ražení bych mohla uvést více a přiznám se, že si mnohdy nevíme s nimi rady. Ne, že bychom nevěděli, ale ani nemáme tu pravomoc jinak zasáhnout. Naše možnosti jsou tak omezené, že se nic jiného nedá dělat. A to jsou teprve problémy.
Nechci, aby to vyznělo jako obhajoba učitelů, ale zkusme se podívat na problém i z druhé strany. Jistě mají obě strany tu svou pravdu, na které vždycky něco je.