Bylo 1. července a já odcházela s ručníkem a knížkou na pláž. Cestou jsme si koupila meloun a na pláži jsem si našla krásné a klidné místečko. Klidné ale bylo jen do chvíle, než přišla česká rodinka s asi 9 letým chlapcem.
Usadili se a dítě se zeptalo, zda může jít do vody. Načež matka odpověděla: „Ne, nejdřív mi řekni vyjmenovaná slova po B!“ Překvapením jsem se málem udusila melounem. Na začátku prázdnin! Po vysvědčení! A někdo chce po dítěti, aby si takto opakovalo učivo? Zprvu jsem si myslela, že to matka nemyslí vážně a že jí to za chvíli přejde. To jsem ale ještě netušila, co všechno chce s dítětem procvičit! Asi po 20 minutách přišel z vody otec s návrhem, aby už klukovi dala pokoj a pustila ho do vody. Matka však zvýšeným hlasem odpověděla, ať se jí do toho neplete, že ona ví nejlíp, co je pro kluka dobré, že on se vůbec nestará a že mu je jedno, jaké nosí kluk ze školy známky. (Vzhledem k tomu, že kluk ovládal učivo českého jazyka, které doposud stihl s matkou zopakovat celkem dobře, nemohly být známky horší než dvojky.) Otec rezignoval a ztichl.
Během dopoledne stihli procvičit i násobilku a chlapec vždy odcházel do vody s příslibem dalšího procvičování. Odpoledne jsem to nevydržela a zeptala se maminky, zda jsou tady na dovolené. Maminka mi roztržitě odpověděla, že samozřejmě, tak jsme se jí zeptala, proč není na dovolené i její syn. Paní na mě pohlédla a několikrát zamrkala s pootevřenou pusou. Využila jsem té chvilky ticha a doplnila: „Když jste si přijela od svého zaměstnání odpočinout Vy, proč neodpočívá od svých povinností i Váš syn?“
Toho chlapce mi bylo líto. I děti mají nárok na důkladný odpočinek. Stejně jako sportovec po náročné sezóně, i dítě si po náročném školním roce musí odpočinout. Ne fyzicky, ale duševně. Musí se odreagovat, uvolnit se, zadovádět, stýkat se s vrstevníky, sportovat. Samozřejmě i procvičit své znalosti, ale hravou a nenásilnou formou.
Například čtením knížek a encyklopedií, psaním prázdninového deníku, společným plánování a propočítáváním výletů. Nechte dítě samostatně hledat informace k vašemu výletu a podle nich se rozhodovat. Nechte dítě „přečíst“ jídelní lístek v angličtině a vyberte podle toho jídlo. Povídejte si o tom, co jste viděli a zažili. Vymýšlejte si příběhy o bájných bytostech, o pohádkových bytostech, o zvířatech.
Pokud napíšete svému dítěti 20 příkladů na vypočítání, určitě ho to otráví. Ale když si vymyslíte nějakou problémovou úlohu, bude ta matematika hned zajímavější. Např.: Tygr spotřebuje za jeden den 5 kilo masa. Kolik masa spotřebuje 5 tygrů za týden? Nebo: V naší restauraci uvaří 100 jídel denně. Kolik jídel uvaří za týden?
Soutěžte se svým dítětem. Kdo dříve přijde na správné řešení, kdo vymyslí více slov na písmenko B apod. Děti rády soutěží a velice rády poráží své rodiče. 🙂
Je spoustu dalších zábavných způsobů, při kterých dítě uplatňuje v praxi to, co se ve škole naučilo. A při kterých ani neví, že si nějaké učivo procvičuje.
A v tom tkví kouzlo přirozeného vzdělávání našich dětí.