Zdá se, že ministerstvo preferuje vytváření velkých spádových škol s širokou nabídkou vzdělávacích oborů. Samotný akt slučování škol si většinou nepřeje převážná část zainteresovaných osob, se slučováním nesouhlasí vedení, pedagogičtí pracovníci školy, rodiče žáků. Velmi často zmiňovaným argumentem je, že původní školy měly své renomé, které zaniká právě sloučením škol a zánikem tradičních oborů. Tomu chce ministr zabránit tím, že ve spolupráci s kraji dojde k vydefinování jedinečných škol typu tzv. rodinného stříbra. Takové školy budou vychovávat odborníky, mistry ve svém specifickém oboru a budou mít v dlouhodobém záměru zajištěnu jistou ochranu a exkluzivitu.
Jedna velká škola v okrese
Model ideální sítě škol vychází z myšlenky, že z mnoha důvodů je výhodnější organizovat vzdělávání ve středních školách ve větších celcích. Vzniknou tak dostatečně velké a silné instituce, „které umožní v rámci svého vnitřního chodu optimalizaci pedagogických, kapacitních i finančních aspektů“. Zjednodušeně řečeno „co okres, to jedna střední škola“. Ačkoliv je tento ideál podle tvůrců materiálu prakticky nedosažitelný, umožňuje získat měřítko, „se kterým je možné vyčíslit teoretický rozsah úspor dosažitelných v procesu optimalizace krajské sítě škol a to také v závislosti na nepříznivém vývoji demografické situace v nejbližších letech“. (Svoboda, Kleňhová, 2010)
Přes kritické a nesouhlasné hlasy veřejnosti přesto k aktu optimalizace vzdělávací soustavy zcela jistě dojde. Nutnost zavedení strukturálních změn v oblasti sítě středních škol nikdo nezpochybňuje, za stávající situace není možné financovat takové množství samostatných škol. Občas se ale zdá, že ekonomické hledisko převažuje nad snahou posílit kvalitu vzdělávacího procesu. Je potřeba pečlivě zvážit, zda zvolené kroky nenaruší obsahovou stránku, vztahy mezi učiteli a také zda se opravdu onen finanční efekt dostaví. Provoz velké budovy může být totiž nákladnější než provoz několika malých škol. Se zvyšujícím se počtem slučovaných škol narůstají komplikace s řízením škol, zvláště jsou-li pracoviště od sebe hodně vzdálena. U velkých subjektů roste riziko odosobnění, původní identity se ztrácejí. Opravdu velké školy charakterizují častěji negativní jevy, zvýšený výskyt agresivních projevů a šikany, snižující se kvalita výsledků vzdělávání.