Domácí úkoly, domácí příprava do školy

Jakmile začne dítě chodit do školy, začne mít také domácí úkoly. I tak škola zasahuje do života rodiny a ukrajuje část času, který byl zatím k dispozici na jiné věci. Prvňáček bude muset kromě úkolů také nejspíš doma pravidelně číst, popř. i psát. Bude si muset připravovat tašku na další den…Jak to udělat, aby se tato pravidelná povinnost nestala strašákem a zabrala co nejméně energie všem zúčastněným stranám a zároveň měla co nejlepší výsledky? To je otázka hodná krále Šalamouna. Zkusme najít, co vše by mohlo přispět ke zdárnému zvládnutí domácí přípravy na školu.

Kdy dělat domácí úkoly?
Hned po příchodu ze školy, dokud má prvňáček látku ještě v čerstvé paměti? Nebo až si chvíli pohraje? Nebo až večer, když už stihlo všechny kroužky a jiné odpolední aktivity?
Záleží na dítěti. Některému lépe vyhovuje, když si úkoly udělá hned a má pak volno nerušené povinnostmi. Jiné dítě si potřebuje nejprve odpočinout či se trochu proběhnout venku. Určitě však není dobré psát úkoly večer, kdy už se dítěti klíží oči a nejvíc ze všeho myslí na spaní. Pokuste se najít dobu, která je pro vaše dítě optimální. Kdy víte, že se bude nejvíc soustředit, a která nejlépe zapadá do harmonogramu odpoledne dítěte. Tuto dobu byste pak měli zkusit dodržovat. Pravidelnost vám pomůže. Malý školák si zvykne, že se v danou dobu věnuje domácí přípravě, nebudete ho muset ke psaní úkolů pokaždé dlouze přemlouvat.

Jaké zvolit prostředí?
Na úkoly a učení by měl mít prvňáček klid. Vhodné je buď úplné ticho, nebo některým dětem pomáhá slabě puštěná hudba. Rozhodně by však tam, kde si dítě píše úkoly či se učí, neměla hrát televize nebo probíhat hlasitý rozhovor rodičů. Dítě by nemělo při učení nic vyrušovat.

Školák potřebuje psací stůl. Optimální by bylo, aby měl psací stůl jen pro sebe a nemusel se o něj s nikým dělit. Při zařizování dětského pokojíčku pro dva školáky je lepší zvolit dva menší psací stoly (i za cenu toho, že bude méně místa na ostatní věci) než jeden velký stůl, u kterého se budou děti střídat. Když mají děti psací stůl dohromady, nemohou psát úkoly současně. Nemohou si na stole nechat rozložené svoje věci, protože by druhému překážely. Víc to svádí k nežádoucí manipulaci s věcmi druhého. Zbytečně se vytváří třecí plochy a znesnadňuje se domácí příprava do školy. Před malým všetečným sourozencem by bylo dobré školákův psací stůl zabezpečit. Pokud to nejde, je užitečné pořídit alespoň zamykatelné šuplíky či uzavřené poličky, kam se malý bratříček či sestřička nedostane. Představte si, jak by bylo vám, kdyby vám v práci někdo každou chvíli rozházel věci ve stole, něco pokreslil, něco roztrhal, něco zahodil apod.
Stůl i židle k němu by měly být výškově nastavitelné, aby odpovídaly aktuální výšce dítěte. Při sezení u stolu by měly lokty i kolena svírat pravý úhel. Židle by měla být ergonomicky tvarována (tj. opěrka na záda, event. opěrka pod ruce), aby si dítě zbytečně neničilo záda.

Místnost na psaní úkolů by měla být přiměřeně vytopená. Ani přetopená, ani málo vytopená, aby školáka teplota v místnosti nerušila. Mělo by být vyvětráno.

Je domácí přípravy na školu důležitá?
V rodině by se měl respektovat význam domácí přípravy na školu. Když si dítě píše úkoly nebo se učí, je to stejně podstatné, jako když rodiče pracují doma (např. jako když tatínek architekt zrovna rýsuje či maminka tlumočnice právě překládá). Během učení či psaní domácích úkolů by se po dítěti nemělo chtít nic dalšího, např. ho vytrhovat ze soustředění žádostmi o vynesení koše, ale i voláním k svačině nebo touhou mu právě něco zajímavého ukázat.

Mělo by si dítě psát úkoly a učit se samo, nebo s někým?
Záleží na věku dítěte, jeho povaze a přístupu k učení. S prvňáčkem by rodiče určitě úkoly psát měli. Čím je dítě starší, tím více je schopné se připravovat do školy samo. Některé děti chtějí brzy dělat všechno samy, tak se i brzy dožadují samostatného psaní úkolů. Přítomnost rodiče je může i rušit. Pak by rodiče měli dítěti zkusit vyhovět. Měli by pomalu ustupovat ze scény, spíše zpovzdálí dohlížet a být nablízku ve chvíli, kdy je dítě potřebuje. Jiné děti ale potřebují pomoc při úkolech a učení ještě dlouho. Přítomnost rodiče je uklidňuje. Rodič jim pomáhá strukturovat čas, pomůže jim rozhodnout se, co dělat nejdříve a co až později, pomáhá jim udržet pozornost při úkolu.
Možná je takový i váš školák. Pak se rozhodně netrapte tím, že všechny známé děti už si píší úkoly samy, jen to vaše to ještě nedokáže. Není žádná věková hranice, odkdy by děti už měly psát úkoly a učit se samy, prostě až to budou umět.
Rodiče by však určitě neměli úkoly dělat za dítě. Měli by jen dohlédnout, že úkol bude vypracován doma. Nejsou od toho, aby úkol opravovali.

Kolik času by měly úkoly a učení zabrat?
Říká se, že v první třídě by úkoly neměly trvat denně déle než asi dvacet minut až půl hodiny. K tomu je však ještě třeba připočítat čas na pravidelné čtení.

Co když to dítě za uvedenou dobu prostě nestihne?
Jestli se s prvňákem do školy připravujete každý den jednu nebo dvě hodiny, je na místě něco změnit.

Jedná se o ukázku z knihy První třídou bez pláče
(autor: Tereza Beníšková, vydala Grada Publishing, 2008).