Většinou jde o 1-2 akce za celý rok, a jak na tom jste s jejich návštěvností jsme si mohly popovídat v diskutárně v rámci ŠVD: Besídky ve školách a školkách, chodíte na ně? Většina maminek si čas udělá, jenomže co když to zrovna nejde? Naštěstí to není případ VD maminek. 🙂 Ale nově mám možnost podívat se besídku z pohlede učitelky a taky rodiče.
Jako rodič jsem žádnou besídku nevynechala, jako učitelka v MŠ jsem bohužel zažila situaci opačnou.
Už přišli všichni rodiče kromě dvou. Děti se pěkně seřadily a začali povídat básničku, každý v těch svým malých ručkách držel přáníčko a velikou růži. Na konci každý běžel za svojí maminkou, jenom dva chlapečci smutně stáli, žmoulali v ručkách přáníčko i kytičku, nakonec tekly i slzičky. Kluků mi bylo strašně líto, oba jsem měla u sebe, chválila je, jak jim to krásně šlo a říkala, že maminky tu budou každou chvíli. Naštěstí ano, slzičky se usušily a už bylo všechno v pořádku. 🙂
A co na besídky říkají samotné maminky?
Co se na besídkách nelíbí Marinadě?
Mojedeti chodí na všechny besídky a dokonce nezapomene na dáreček pro vnučky.
Nica1 si užije i šermíře a letos byla na školáka pasovaná i Nikča.
Pavluschka si užila první vystoupení na waldorfské škole. Žila si ukázky nejenom muzikálové a divadelní, ale také hudební, matematické nebo zeměpisné. Určitě to muselo být senzační. 🙂
Peťka si myslí, že chodit na besídky v MŠ je velice důležité, a já s ní souhlasím. Také si musí připravit peněženku, ale je to pro dobrou věc. 🙂 Rodiče si totiž mohou koupit výrobky, které vyrobí děti.
Takovou akci měla jednou dcera ve škole taky a bylo to super. Docela mě mrzí, že to bylo pouze jedinkrát, protože děti z toho byly taky nadšené a hrdě ukazovali, co sami umí vyrobit.
Jarmuschka toho musí stíhat během roku více… Kromě vystoupení ZŠ stíhá představení v ZUŠce, pak několik tanečních vystoupení, dvě akademie a aby toho nebylo málo, tak ještě výtvarnou výstavu. Teda Jarmuschko, máš toho opravdu hodně, ale věřím, že toho času nelituješ. 🙂
Je to tak, maminky jsou naprosto oddané dětem, a na besídky chodí poctivě a to i přesto, že musí překonávat různé překážky. U někoho je to pracovní vytížení u jiného přístup učitelů. Je moc pěkné číst, že se besídek učasní také prarodiče.
Za sebe musím říct, že není nic kouzelnějšího, než s pýchou sledovat dítko, které ze sebe v tu chvíli vydává to nejlepší, přestože se třeba stydí nebo bojí. A do toho s úskostí sleduje kde je jeho maminka a když jí najde, rozzáří se. Ano, my chodíme na besídky a děti s radostí vystupují pro nás.
A přiznejte se, které z vás na besídce nebo jiném vystoupení neukápla slzička radosti a hrdosti?
