Seznamovací pobyty řada škol pořádá pro třídy, do nichž nastoupil nově vzniklý kolektiv. Jsou to prváčci, šesťáci na základních školách tam, kde se kolektiv při přechodu na druhý stupeň obměňuje, často i prváci na střední škole. Už čtvrtým rokem jsem na takovémto pobytu strávila pracovní týden v září, tj. od pondělí do pátku, jako školní metodik prevence naší základní školy.
Jezdíme na adaptační pobyty se šesťáky, většinou máme dvě šesté třídy v ročníku, letos máme tři. Kolektivy jsou nové jednak proto, že na druhý stupeň přicházejí děti z okolních vesnic, jednak proto, že i „naši“ páťáci jsou rozmíchaní a do šestých tříd jdou v jiném složení, což se nám v posledních letech velmi osvědčilo. Původně jsem byla sama odpůrcem míchání dětí, ale opravdu to prospívá u problémových dětí, které jsou na začátku šesté třídy na novém začátku.
Naše škola hned druhý den školy pořádá adaptační pobyt pro prváčky. Ten je vzhledem k věku dětí jednodenní a za účasti rodičů. Šesťáci odjíždí druhý týden v září na tři dny do hotelu, kde mají velmi nabitý program. Program vedeme samy spolu s výchovnou poradkyní a bývalou školní metodičkou prevence. S každou třídou se pobytu účastní její třídní učitel. Hry a aktivity probíhají jak venku, tak vevnitř. Vedou k seznámení kolektivu – např. hry se jmény, ke spolupráci – strategické hry, ke vzájemné toleranci. Závěrem adaptačního pobytu vznikne návrh pravidel třídy, která mají být pak ve škole během třídnických hodit dotvořena a má se s nimi dále pracovat.
Kromě námi vedeného programu mají děti možnost vyřádit se v hotelovém bazénu, hrát stolní tenis nebo se sbližovat při oblíbených návštěvách na pokojích. Třídní učitel má po celou dobu možnost své nové žáčky sledovat a mapovat situaci, což se mu nemůže nikde podařit lépe než zde, v přirozeném prostředí mimo školní lavice.
Naše pobyty se těší velmi pozitivnímu ohlasu dětí a myslím, že dobrému startu na druhý stupeň prospívají. Nikdy jsem o jejich prospěšnosti nezapochybovala, ale letos jsem zaslechla hotelové hosty mluvit v tom smyslu, že sotva začala škola, už jsou děti na výletě. Tak jsem si uvědomila, že spousta lidí nemá o nějakých adaptačních pobytech povědomí. Není to rozhodně výlet v klasickém slova smyslu. Náš program trvá od osmi ráno do půl deváté večer, mezitím mají děti samozřejmě několikrát osobní volno, ale ne nějak dlouhé.
Ještě na závěr podotknu, že „náš hotel“ je starší, v září velmi málo navštěvovaný jinými hosty, obklopený jen přírodou. Takže děti téměř nikoho neruší a nikdo neruší je při vzájemném sbližování.
A jaký je váš názor na adaptační pobyty? Jezdí i vaše děti?
