Září začalo a s ním přišlo velké zlomové období pro vás a vaše děti. Někteří začaly chodit do školky hned od prvního září a na někoho to teprve čeká. A tak napíšu pár slovíček, jak se na to alespoň trochu připravit.
Předem se omlouvám za označení dětí za „prdelky“, ale já tak těm svým ve školce říkám. Jsou to moje prdelky a mají v mém srdíčku místečko, tak snad tím oslovením nikoho nepohorším. Když se jim něco nevyvede, tak slyší: „Ty jsi ale brambora.“… jim se to líbí a smějí se. No, ale to jsem trochu odbočila – tak zpět.
Taky se musím přiznat, že článeček přepisuji už po několikáté. Je to prostě tak obsáhlé téma a mám pokaždé pocit, že to není to pravé ořechové. Takže, tímto jsem se zařekla, že to dopíšu děj se co děj a vy buďte prosím tolerantní. Spisovatelka ze mě nikdy nebude, to raději zůstanu u té učitelky. Pokud v článku najdete alespoň něco, co vás zaujme a odpoví na vaše otázky, budu spokojená. Pokud néééé, na cokoliv ráda zareaguji a odpovím.
Co s sebou?
Ve školce dostanete seznam co pořídit dětičkám do školky, většinou ten základ je stejný – jako jsou bačkůrky, oblečení do třídy, na ven a náhradní oblečení. Někde jsou i požadavky na holinky, pláštěnku, kartáček atd. U nás například i papírové kapesníčky, toaletní papír a předškoláci balík papírů (odvíjí se to u nás od toho, že máme velmi nízké školné – 120kč).
K seznamu bych ráda podtrhla pár maličkostí. Možná by vás to ani nenapadlo řešit, ale i díky tomu se možná na učitelky nebudete koukat jako na ty, „co pořád něco chtějí“. Juknete se na to i z druhé strany jejich očima.
Kapesníček do kapsy – zní to asi divně, ale s přítomností papírových kapesníků ve třídě téměř vymizel zvyk dětí „kapesníčku do kapsy“ – většina dětí ho u sebe nemá. Jak já bych je uvítala, alespoň při vycházkách. Jen pro představu – vycházka – je chladnější počasí, polovina třídy smrká a nikdo u sebe nemá kapesník. Já chodím s narvanými kapsami kapesníků, protože těm prdelkám ten nos utřít musím i několikrát za vycházku. A přiznávám, že tomu musím i podřizovat oblečení, abych je měla kam dát :-D.
Náhradní oblečení – několikrát se mi stalo, že nad tím maminky mávnou rukou. Zvláště u těch starších dětí věřte, že je to velmi důležité. Většinou se nepočůrají, ale u jídla se mohou zamazat, polít při pití anebo se to povede jejich sousedovi u stolečku. Ani za to nemůžou, ale do čeho je pak převléknout je opravdu problém.
Oblečení – zde píšu jen přímluvu (pokud to je jen trochu možné) za nejjednodušší oblékání. Vybavte si, jak to probíhá, když oblékáte tu svoji prdelku doma a my jich tam máme celou třídu – boty na suchý zip, kalhoty bez knoflíčků a pásečků, silonky nechat raději doma, svetr přes hlavu a ne knoflíčky.
Uvedu příklad – chodila ke mně holčička moc hezoučká a jejímu vzhledu bylo podřízeno i oblečení. V zimě silonky, botičky jako kozačky se šněrováním jak u bruslí, sukýnka byla na pásek, svetřík upletla babička a asi se mi chtěla pomstít… bylo tam snad 10 knoflíků!!! A kabátek měl také knoflíky a ne zip. Malé to moc slušelo, ale než se to obléklo, tak se tam potily ostatní děti. A to nemluvím o tom, kde jsem byla zpocená já… to jen kvůli pohledu i z jiné strany.
Bačkůrky – prosím snad za všechny učitelky, žádné pantofle anebo o číslo větší s tím, že ony vydrží déle… nevydrží!!! Roztrhají je stejně rychle jako bačkůrky, které jim jsou akorát. Jde tu hlavně o jejich bezpečnost při pobíhání po školce a hraní. Neustále je někde ztrácejí a já hledám nožičku, která bačkůrku ztratila, a to nemluvím o cvičení. To pak raději cvičíme bez nich.
Co by mělo dítko umět?
Tento článeček tu už krásně proběhl. Samozřejmě jsem to zjistila náhodou a měla jsem to už sesumírované. Tak to nebudu sepisovat znovu a dávám odkaz: http://www.vasedeti.cz/skolka/ms/dite-pred-nastupem-do-skolky/
Já jen za sebe… po přečtení se možná maminky zhrozí, že to jejich dítko neumí. Ona každá školka to má nastavené jinak a pak už záleží jen a jen na učitelkách.
V článku je například, že mají umět smrkat – polovina jich to neumí, tak jim pomůžu. Oni to doženou! Když neumí nabírat polívku – no, některým tříleťáčkům to nejde, tak si k němu sednu a pomůžu. Oblékání je paráda, pokud to zvládají. Hned mi ubude práce a nezapotím se, než je všechny obléknu. Ale pokud to neumí, tak jsem tam od toho a pomůžu. Když si neumějí zavázat tkaničky u bot?! Co se dá dělat, ohnu se a zavážu. Někteří předškoláci to nezvládnou a svět na tom nestojí… existují přece i boty na suchý zip.
Mohla bych tu pokračovat … Ale pro mě nejdůležitější, co by měla vaše prdelka zvládnout, je… umět si doběhnout na záchod. A zbytek se v kolektivu doladí.
Doma má na to šikovnou maminku a tady ho to trochu bude táhnout se to naučit. Jeho kamarád Honzík je šikulka a umí si obléknout tepláčky na ven… „Paní učitelka ho za to pochválí a já to chci umět taky!!! A budu rád, když mě pochválí a usměje se na mě, že jsem to už taky zvládl…“
Maminky, uvidíte, jak ty vaše prdelky budou každým dnem šikovnější a jak ten kolektiv je bude posunovat dál a dál. Moc vám přeji, abyste ve své školce měli tu NEJ učitelku, na kterou se bude vaše dítko do školky těšit. I ta rána nejsou pak ubrečená a ty vaše prdelky nebudou nedočkavé, kdy už tam budete.
No, a já zesumíruji další článeček, jak na to zvykání a pláč vyzrát.
Hezký den.