Školka podle mých představ

Přes všemožné životní kotrmelce jsem zůstala s rok a půl starou dcerou sama. Bez pomoci rodičů bych nemohla chodit ani do onoho baru, kde mne vzali ze dne na den… Dcera nikde jinde, kromě mého boku, nespala a tak to bylo z počátku těžké – i když spala u prarodičů, které znala…Nedalo se nic jiného dělat. Jesle plné a na školku moc malá. Po 10ti měsících v baru jsem usoudila, že by bylo bezvadné věnovat se opět mé původní profesi a nechodit, ač z práce, dceři domů zakouřená z baru…

K mému úžasu jsem měla neskutečný problém posléze najít práci. Pohovory probíhaly dobře, zájem byl, ale jak se došlo k mateřské dovolené, tak se každý zeptal na věk dcery, pochválili jméno, popřáli zdraví a s informací „brzy se ozveme“ mne vystrčili ze dveří. Někteří zpětně po přijetí koktali do telefonu, že dítě bývá nemocné a kdesi cosi… Nakonec mne přijal kamarád v reklamce na produkční činnost. Nastal druhý velký problém. ŠKOLKA. Měla jsem práci a neměla školku.
V mém bydlišti (Praha 8) situace hrozná, jesle plné – dcera už zase moc velká, školky přeplněné, církevní nelidské, soukromé nehorázně drahé…. V jedné ze soukromých školek se jim mne zželelo, když už jsem zoufalá plakala nad účtem za telefon provolaný za kontakt na všechny školky v Praze a nad situací ve které jsem byla. Umístili mi Aginku do KinderGarten – cizojazyčné školky a já byla tak šťastná. Snížili mi cenu na polovic (7.500 Kč) a já byla šťastná. Prý jsem vyjímka – časem jsem k nim přestoupila od kamaráda a počala jim pomáhat v jejich snažení i na jiných projektech.
Aginka se báječně zařadila mezi anglicky hovořící lektory a děti. Fantasticky to uměla rozlišit. Aj ve školce a Čj doma. Žádné trauma. Problém nastal v tom okamžiku, kdy se začaly pobočky rozrůstat a Aginka byla vzhledem k věku přeřazena do nové školky. Přestalo se jí do školky chtít a já přestala být v situaci, kdy by i 7.500 Kč byla uspokojivá cena.
Počala jsem tedy chystat změnu. Vzala jsem si půjčku a otevřela dle pravidel živnostenských, hygienických i etických a profesních sama svůj koutek, školičku, denní seminarium, aby maminky v podobné situaci jako já měly řešení. Musím říci, že mne překvapilo, že i nákladové hodnoty mého koutku s perfektním profesionálním zázemím některé maminky šokovaly. Očekávaly ceny nižší než ve státní školce a pracně jsem jim vysvětlovala, že se statutem státní školky přicházejí dotace, ale i povinnosti a to bych pak neřešila nic jiného než předškoláky a pro maminky, pro něž jsem seminárium zakládala, bych opět nic nepřinesla. Hlavně jsem seminarium založila absolutně dle svých představ, a to včetně personálu – pedagogické vzdělání, umělecké tendence a vřelost i přísnost. Možnost teplého oběda, aktivity, které mou dceru posouvají, jazyk, aby zdokonalovala to, co se pracně 2 roky učila v KinderGarden. A hlavně abych mohla mít druhé dítě a nemusela se bát, že budu odmítat práci či budu odmítaná já, jen kvůli tomu, že jsem si dovolila být matkou…
Všem maminkám, které s touto diskriminací a šíleným omezením bojují jako já, držím palce.


Autorka je zakladatelkou a provozovatelkou Seminária – hudebně dramatické školičky na Praze 8 pro děti od 2,5 do 5 let.