Chodím domovem a sbírám všechny svršky, spodky, hračky, vláčky, kačky. Je mi z toho ouvej (napsala bych to jinak, ale nechci pohoršovat). Uklidím jeden prostor, za pět minut se vrátím a zas je tam čurbes. Uklidím další prostory a perpetum mobile se přežene i tam.
Neustále se s tím pachtím, jedu na plný kule. Paní uklizečka se rozloučila s létem a já mám vše jen na svých na bedrech. Já vím, tehdá v dobách našich babiček a maminek to všechno ženy zvládaly. Zvládaly mnohem víc než jen to.
Proč mám k tomu takovou nechuť? A s každým dalším krokem, s každým dalším prachovým snítkem roste moje frustrace a já bych nejradši sbalila kufr a odletěla někam třeba na Seychely.
Daleko od těch čurbesmástrů první ligy. Ale samozřejmě mám teď jiné úkoly. Jsem v první řadě pečovatelů o budoucnost národa, blaho rodiny, zdravý těla, spokojenost a hlavně – musím jít příkladem, že?
Dosedla jsem v kuchyni na židli a rozbrečela se.
A v těchhle momentech paniky, frustrace a zoufalosti to většinou přijde. Nápad. Chvilku si pobrečím, chlácholím se jaká jsem chudinka (páč nikdo to samozřejmě nevidí a ani neřekne). A pak jdu na to. Vykasám rukávy a začnu z nich sypat řešení.
Jak si nenechat domácnost padat doslova na hlavu? Jak vnést do každodennosti a péče o rodinu klid a spokojenost? O to se ráda dělím. Variant je mnoho. Třeba:
Možná vás netrápí zrovna zabordelená domácnost, ale třeba jiná oblast v životě. Možná máte v hlavě nějaký sen, třeba úplně obyčejný jako ta moje snadno ukliditelná domácnost, ale ještě úplně nevěříte, že by se mohl stát realitou.
Pokud chcete do dospělého života vnést trochu hravosti a lehkosti, důvěřovat a plnit si své sny, podělím se s vámi o pohádku o Princezně Zasněnce. Pohádka je pro malé i velké, ale tuším, že největší efekt bude mít právě na vás. Protože od dětí se v oblasti snění můžeme fakt hodně učit.
Mějte krásné podzimní dny a mnoho splněných (jakýchkoliv snů) přeje
Martina
