Zoubky jako perličky

Slovník spisovné češtiny nabízí k zubům tuto formulaci: tvrdý útvar v čelisti ke kousání a k rozmělňování potravy. Já bych to popsala trošilinku jináč: zuby bolí, pak je nutno si je dát spravit, zaplombovat nebo vytrhnout. Když jdu k zubaři, tak mi drkotají strachy….

Měla jsem krásné zoubky, bílé, zdravé a srovnané jako perličky v babiččině náhrdelníku. Třicet let jsem neměla ponětí, co znamená zubař. A už vůbec jsem neměla potuchy, co je to „bát se“ zubaře. Po narození syna TO začalo. I na mě přišla řada. Tu ulomený zoubek, tu vypadlá plombička… a začala mi růst osmička. Což by samo o sobě nevadilo. Říkala jsem si: „Huráá, zub moudrosti, konečně to přijde (jako že dostanu ten rozum :-)) Jenže paní zubařka konstatovala, že se mi tam nevejde, že mám tak malou papulu, že ta osma už tam „nevleze“.

No a VLEZLA. Zcela drze, násilně a bolestivě. Pravda, lezla ven 8 měsíců! To byl zážitek!! Vlezla se a posunula mi ostatní zuby. Ty nejblíž „drcla“ na sebe a dva zoubky mi dokázala posunout „přes“. A stejně musela ven. Hloupá, co tam leze, když tam nechce být! Tak jsem se těšila, že přijde to „moudro“ a zas mám „prd“. Osmička je venku a zoubky zůstávají „drcnuté“ k sobě. Což není dobře, špatně se čistí.

No a tak teď doma po večerech usilovně trénuju u zrcadla. S mezizubním kartáčkem. Dle instrukcí paní zubařky. Potíž je v tom, že se nikam nechce „vejít“. Ať šťourám, jak šťourám, nejde „mezi“, asi šťourat neumím… Maličkatý kartáček odložím a beru si dentální nit. Zkusím to nití. Otevřu víčko, ukazováčkem a palcem pravé ruky chytím koneček a zatáhnu. Nic. Neděje se nic. Zatáhnu znovu a nic. Zatáhnu ještě jednou, kolečko uvnitř krabičky povolí a hhuuups – metr dentální nitě je venku!! Šmankote!! Jak ji dostanu zpátky?? No, asi nedostanu. To zpátky nepůjde. Tak ten obrovský kusanec ušmiknu přes ten „pidikopštros“, co tam na to je a omotávám… ukazováček, prostředníček… Jsem omotaná dentální nití. Mám ji kolem několika prstů, jazyka i zubů a pořád není tam, kde by měla být. Po chvíli úporného snažení se zadaří. Jupííí. Nit je mezi zuby! Zaberu, abych ji vytáhla ven. A … a nemůžu ji dostat zpět. Do háje! Zaberu ještě jednou a hvíízd! Z pusy mi vyletí kus šunky od večeře. A připlácne se na zrcadlo přede mnou. A drží tam! Tfuuuj. No to je nechutný! A tohle jako máme dělat, jo?!?! Rozuměj: my, co prdlačku vidíme, zavěsíme své tělo ve věrném obtisku umyvadla s nosem natlačeným na zrcadle. Tak teď to mám opravdu blízko. Zběsile stříkám Clin ve spreji na zrcadlo a stírám ten „humus“.

Buď jak buď, snaha o dokonalou zubní hygienu tu je. Takže si vyčistím zoubky novým kartáčkem a novou „kvalitní“ pastou, kvrdlám kartáčkem i sebou po dobu několika minut, vyplachuju si ústa vlažnou vodou, mezitím omyju umyvadlo, zrcadlo už mám :-)) A chystám se vyzkoušet ústní vodu. Uuááá. To pálí jako „sviňa“. Křičet nemůžu! Leknutím pootevřu pusu, modrá ústní voda mi vycmrndne ven, mám ji na světle žlutém pyžamku a studí, no to je skvělý, tak zase zaklapnu vrátka. Prdelka se mi sevřela a teď bych „mezi“ nevsunula ani tu nit, oči zalité slzami mi lezou z důlků, pálí to jako čert, ale nevzdávám se a v duchu počítám: jedna, dva, tři… deset… vydržím do šedesáti a plivu jako o život. To si výrobce myslí, že mám plechovou hubu?! U toho plivání naprosto nevědomě přešlapuju na místě. Asi to vypadá jako že hoodně potřebuju, že už je to v poslední zatáčce.. a pálí to pořád.. mám na mysli „usmívátko“ :-))

Bolí mě v zádech, konečky prstů se mi dosud neprokrvily a v ukazováčku mám křeč, jazyk mám z levé strany opuchlý a pálí mě dásně. Jsem tak vyčerpaná, že si musím jít lehnout. Jen si převléknu pyžamko.
A to mi začíná růst další osmička…

Napsal/a: Padmé